13 C 239/2020-51 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že žalobkyně se žalovanou dne [datum] prostřednictvím elektronické komunikace na dálku uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla částku [částka] na její bankovní účet a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši [částka] do [datum]. Žalovaná však svůj závazek nesplnila a žalobkyně jí vzhledem k jejímu prodlení vyúčtovala smluvní pokutu ve výši [částka]. Do data podání žaloby žalovaná svůj dluh ani zčásti neuhradila, a to ani v reakci na předžalobní výzvu, která jí byla zaslána dne [datum]. 2. Soud žalobkyni zaslal výzvu k doplnění tvrzení a důkazů za účelem přezkoumání, zda žalobkyně splnila svou povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr v souladu se stávající judikaturou. Žalobkyně ve svém podání doručeném zdejšímu soudu dne [datum] stručně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována lustrací v [příjmení] a dotazem na pohledávky po splatnosti. Z listinných důkazů žalobkyně ke svému podání přiložila pouze kopii oznámení o přiznání dávky sociální podpory žalované, podle níž byl žalované přiznán rodičovský příspěvek ve výši [částka] měsíčně od [datum]. 3. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila (zásilku osobně převzala dne [datum]). Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): 4. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované částku [částka] převodem na bankovní účet a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit do [datum], a to společně s poplatkem ve výši [částka]. Svůj dluh žalovaná ani zčásti neuhradila (v průběhu řízení byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala nic jiného). O zaplacení byla opakovaně upomínána, naposled předžalobní výzvou ze dne [datum]. 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované částku [částka] a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit včetně poplatku do [datum]. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti žalované (spotřebitele) žalovanou lustrovala v [příjmení] a provedla dotaz na pohledávky žalované po splatnosti. Dále ověřila příjmy žalované, kdy z kopie oznámení o přiznání dávky sociální podpory zjistila, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši [částka] měsíčně. Jinak však žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by blíže zkoumala konkrétní poměry žalované, a zejména nijak nezjišťovala, jaké má žalovaná pravidelné výdaje. Za těchto okolností má soud za to, že žalobkyně jako odborník – podnikatel svým povinnostem nedostála a úvěruschopnost žalované řádně neposoudila, smlouvu je tudíž třeba považovat za neplatnou. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka [částka], kterou žalovaná ani zčásti neuhradila (v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného). Žalovaná je tedy nadále povinna vrátit poskytnutou částku, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ode dne, kdy byl žalované doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaná s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalované. (výrok I.) 10. S ohledem na to, že smlouva byla posouzena jako neplatná, nemá žalobkyně nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka] a na smluvní pokutu v kapitalizované výši [částka] a také na část zákonného úroku z prodlení do doby, než byla žaloba žalované doručena (viz. výše). Proto soud žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl. (výrok II.) 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobě bylo vyhověno v rozsahu 51,34 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno tak bylo žalobě v částce [částka] a zamítnuta byla žaloba v částce [částka]) a zamítnuta byla v rozsahu 48,66 %. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu 2,68 % nákladů řízení. Tyto náklady v celkové výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši [částka] (tedy částka [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, stanovená z tarifní hodnoty [částka], když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení)