13 C 250/2020-55 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 22. 7. 2020, ve znění doplnění žaloby ze dne 6. 1. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 9.465 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 342,64 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 6.000 Kč, splatné dne 26. 12. 2019, od 23. 7. 2020 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace na dálku Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného výpisem z jeho účtu, ze kterého zjistila příjem žalovaného ve výši okolo 30.000 Kč, a dále výpisem z databáze EUCB, z nějž zjistila, že žalovaný neměl žádné úvěry po splatnosti. Toto prověření žalobkyně považovala za dostatečné. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal splatit nejpozději do 18. 12. 2019. Žalobkyně a žalovaný posléze sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 26. 12. 2019 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.211 Kč. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, žalobkyně tak nárokuje jistinu poskytnutého úvěru se zákonným úrokem z prodlení a dále smluvní pokutu ve výši 1.254 Kč (spočtenou jako 0,1 % denně z částky 6.000 Kč od 27. 12. 2019 do 22. 7. 2020). 2. Žalovaný se k návrhu na vydání platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 30. 11. 2020). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručené dne 6. 1. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupkyně se ústního jednání rovněž nezúčastnily, písemně se z něj omluvily a souhlasily, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): 3. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 6.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 2.211 Kč do 28 dní od jejího poskytnutí. V rámci smlouvy byla sjednána též smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, z níž bude žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni předložil detaily transakcí na bankovním účtu za období [číslo], z nichž vyplýval příjem žalovaného ve výši 28.425 až 38.827 Kč měsíčně a zůstatek po provedení těchto transakcí ve výši 30.576,10 Kč až 39.176,86 Kč. Žalobkyně žalovaného rovněž prověřila v databázi EUCB, kde byla zjištěna jedna čerpaná půjčka u jiné společnosti ze dne 13. 11. 2019 ve výši 12.000 Kč, splatná dne 11. 12. 2019, a čtyři zamítnuté žádosti o půjčku u další společnosti (s poslední žádostí zamítnutou dne 18. 11. 2019). Svůj dluh žalovaný ani zčásti neuhradil, ačkoli byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou ze dne 2. 7. 2020 (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal nic jiného). <i>4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>6. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 10. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem ve výši 6.000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal zaplatit společně s poplatkem ve sjednané lhůtě. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující (žalobkyně) postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného (spotřebitele) vycházela ze žalovaným poskytnutého výpisu z bankovního účtu a výpisu z databáze [anonymizováno] a žádným jiným způsobem úvěruschopnost žalovaného neprověřovala, neboť toto prověření považovala vzhledem k výši poskytovaného úvěru za dostatečné. Soud však s tímto hodnocením žalobkyně zcela zásadně nesouhlasí, neboť při bližším pohledu se výše uvedené výpisy, z nichž žalobkyně vycházela, jeví jako nesprávně vyhodnocené. Z detailů transakcí bankovního účtu žalovaného sice vyplývají poměrně vysoké příjmy, avšak při srovnání jejich výše s výší zůstatků zjevně plyne, že rezerva žalovaného na účtu mezi jednotlivými výplatami činí nanejvýš 2.000 Kč, patrně tedy má žalovaný vedle vysokých příjmů taktéž vysoké výdaje, na které se ovšem žalobkyně žalovaného ani nedotazovala, natož aby je nějak ověřovala. Z výpisu [anonymizováno] pak vyplývá, že žalovaný se ucházel o půjčky u jiných společností, kdy pouhý týden před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyní mu jedna společnost půjčku neposkytla a další mu poskytla částku 12.000 Kč se splatností do 11. 12. 2019. Z těchto informací tedy nejen, že nevyplývá dobrá historie splácení žalovaného, když jediná další půjčka, která mu byla poskytnuta, v době uzavření smlouvy se žalobkyní ještě nebyla splatná, ale naopak tyto informace poukazují na možné finanční obtíže žalovaného. Nutnost splacení půjčky od jiné společnosti ve výši 12.000 Kč kromě toho znamená další nápor na rozpočet žalovaného, který se dle předložených výpisů z ú