13 C 258/2020-73 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovanou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.) [právnická osoba] poskytla žalovanému dne [datum] bezhotovostní zápůjčku ve výši [částka], kterou měl žalovaný splatit do [datum]. Žalovaný zápůjčku nesplatil, a to ani po předžalobní výzvě ze dne [datum]. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z [datum]. 5. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o peněžité zápůjčce (§ 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „o. z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně poukázala ve prospěch žalovaného bezhotovostně částku [částka]. Uzavřená smlouva vykazuje, vzhledem k postavení žalovaného coby spotřebitele (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“) a postavení poskytovatele zápůjčky coby podnikatele (§ 420 o. z.), znaky smlouvy spotřebitelské, přičemž smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného podléhá regulaci spotřebitelského úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.). V řízení nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, což by soud vedlo k přijetí závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce. Jelikož se však žalobkyně domáhá podanou žalobou zaplacení částky, která nepřevyšuje jistinu poskytnuté zápůjčky, kdy v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobkyni čehokoliv splatil, lze žalobkyni požadované plnění přiznat na podkladě zásad o vypořádání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Oprávněným byl shledán i požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§§ 1968, 1970 o. z., nař. vl. č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil dluh ve výši [částka] s jeho příslušenstvím žalobkyni zaplatit. (výrok I.) 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří realizovaných úkonů právní služby, včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 7. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).