13 C 281/2020-46 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], sídlem [adresa], Německo, [registrační značka] B (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne [datum] prostřednictvím elektronického formuláře smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do [datum], tento svůj závazek však nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Od postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani v reakci na předžalobní upomínku, zaslanou žalovanému dne [datum]. Pro případ, že soud neuzná nárok žalobkyně na plnění z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, požádala žalobkyně, aby soud věc posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 29 9. 2020). Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): 3. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] p. l. c., MT [číslo], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] SLM [číslo], Malta, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku [částka] převodem na bankovní účet a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit do [datum]. Poplatek za úvěr a úrok byly sjednány v nulové výši, přesto však žalovaný svůj závazek ani zčásti nesplnil (v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal nic jiného). Pohledávka za žalovaným byla postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] GmbH jako přechodnému věřiteli a posléze byla postoupena z přechodného věřitele na žalobkyni, která žalovaného vyzvala k zaplacení pohledávky předžalobní výzvou ze dne [datum]. 4. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce splnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. V dané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy peněžité prostředky ve výši [částka]. Z obsahu spisu a provedených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný svůj dluh byť jen částečně zaplatil, soud proto žalobě vyhověl, co se týče jistiny. Ode dne, kdy byl žalovanému doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného. (výrok I.) Úrok z prodlení za období od data splatnosti neplatně uzavřené smlouvy do doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovanému soud vzhledem k výše uvedenému zamítnul. (výrok II.) 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobě bylo vyhověno v rozsahu 75,31 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno tak bylo žalobě v částce [částka] a zamítnuta byla žaloba v částce [částka]) a zamítnuta byla v rozsahu 24,69 %. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu 50,62 % nákladů řízení. Tyto náklady v částce [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši [částka] (tedy částka [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci – převzetí zastoupení, předžalobní výzva a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu – stanovená z tarifní hodnoty [částka], když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (tedy částka [částka] za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby) a daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (tedy ve výši 21 % z částky [částka]). Z toho přiznaných 50,62 % činí částku [částka] (výrok III.) 11. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.