13 C 294/2020-73 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 9. 7. 2020, ve znění návrhu na změnu žaloby ze dne 20. 7. 2020 (který byl připuštěn usnesením zdejšího soudu při ústním jednání) a doplnění žaloby ze dne 14. 11. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 7.000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 7.000 Kč od 18. 3. 2016 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] p. l. c., MT [číslo], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne [datum] uzavřela se žalovanou prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované podle svých vnitřních kritérií, které zahrnují maximální počet tří závazků u jiných věřitelů, žádná zahájená exekuční řízení a negativní lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaná byla rovněž povinna pravdivě uvést veškeré své příjmy a výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě svých vnitřních kritérií a údajů uvedených žalovanou dospěla k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající 12,5 % částky nesplaceného úvěru s úrokem a poplatkem nebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku ve výši 7.000 Kč, ale tuto ani zčásti neuhradila. 2. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 16. 10. 2020). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaná nepřevzala a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručené dne 4. 1. 2021 Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): 3. Dne [datum] byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet částku 7.000 Kč. Tuto částku měla žalovaná dle listiny označené jako„ [jméno] application info“ vrátit do 17. 1. 2016 společně s poplatkem ve výši 875 Kč. Svůj dluh žalovaná ani zčásti neuhradila (v průběhu řízení byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala nic jiného). Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, na základě které byla mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovanou. Dne 16. 6. 2020 byla žalované prostřednictvím právního zástupkyně žalobkyně zaslána předžalobní výzva, datovaná ke dni 15. 6. 2020, žalovaná však ani poté svůj dluh ani zčásti neuhradila. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 7.000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit včetně poplatku ve výši 875 Kč do 17. 1. 2016. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované (spotřebitelky) vycházela jednak z různých soukromých i veřejných registrů a jednak ze žalovanou poskytnutých údajů o jejích příjmech a výdajích. Údaje poskytnuté žalovanou patrně žádným způsobem neověřovala, respektive žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by si její právní předchůdkyně nechala žalovanou předložit jakékoli doklady k prokázání výše jejích příjmů a výdajů (na výzvu soudu žalobkyně žádné takové doklady nepředložila a svou neúčastí u ústního jednání se připravila o možnost být poučena podle § 118a o. s. ř.). Za těchto okolností má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně jako odborník – podnikatel svým povinnostem nedostála a úvěruschopnost žalované řádně neposoudila. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti a právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované měla s jejím souhlasem získat potřebné podklady pro posouzení její skutečné finanční situace, jako například výpis z účtu, potvrzení o výši příjmu, kalendář plateb a záloh energií, SIPO apod. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě jen jeho prohlášení, kromě toho nelze připustit přesouvání odpovědnosti za řádné zjištění úvěruschopnosti na žadatele o úvěr (zápůjčku). Podnikatel – úvěrující nemůže se zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nemohla si být jista, že úvěr bude žalovaným řádně splácen. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně přesto žalovanému poskytla úvěr, dopustila se porušení výše uvedeného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu je tudíž třeba považovat za neplatnou. K této neplatnosti soud navzdory textu ustanovení přihlíží i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částk