13 C 354/2020-37 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 17. 7. 2020, se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 17. 7. 2020 ve výši 66,18 Kč). Návrh byl odůvodněn tak, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník do příslušné evidence, avšak nedostál své zákonné povinnosti a i přes opakované výzvy žalobkyně nezaplatil televizní poplatky za období [číslo] 2019 v celkové částce 675 Kč. 2. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): 3. Žalovaný je podle Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků (Výpis z evidence České pošty) od měsíce dubna 2019 poplatníkem televizního poplatku. Svou povinnost hradit uvedený poplatek však řádně neplnil a za období [číslo] 2019 jej ani jednou neuhradil (v průběhu řízení byl žalovaný procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal úhradu těchto poplatků). Celková dlužná částka činí 675 Kč (tj. 5 měsíců po 135 Kč měsíčně) a žalovaný byl o její úhradu opakovaně upomínán včetně předžalobní výzvy ze dne 7. 12. 2019, která mu byla zaslána dne 11. 12. 2019. <i>4. Podle § 7 odst. 2) zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 cit. zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.</i> 5. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a citovanou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je poplatníkem televizních poplatků a nesplnil svou zákonnou povinnost a poplatky v rozhodné době i přes výzvu žalobkyně neuhradil (nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného). Proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyni náleží rovněž úrok v prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tento však žalobkyně žádala pouze za období do 17. 7. 2020 v kapitalizované výši 66,18 Kč (výrok I. rozsudku). 6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v předmětné věci, jejímž předmětem řízení byl spor o zaplacení televizních poplatků, byl soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR vázán nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který mimo jiné vyložil, že„ Pokud totiž agendu televizních poplatků (Česká televize) sama spravuje, pak se racionální smysl zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná), očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného útvaru České televize; nadto lze podle Ústavního soudu vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 představovat takřka 90 % nákladů rozpočtu za rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama“. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení se jedná o skutkově obdobnou věc, je soud povinen respektovat citovaný nález Ústavního soudu a musí nutně dospět k závěru, že náklady právního zastoupení žalobkyně nelze v tomto řízení považovat za účelně vynaložený výdaj a žalobkyni i jakožto procesně úspěšnému účastníkovi nelze přiznat jejich náhradu. Zásadu rovnosti účastníků ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod lze naplnit přiznáním paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu § 137 odst. 1 o. s. ř. i účastníku řízení, který advokátem zastoupený není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) na základě rozhodnutí Pl. ÚS 39/13 ze dne 7. 10. 2014. Pokud by tedy Česká televize jako žalobkyně nebyla zastoupena advokátem, měla by právo na paušální náhradu hotových výdajů, je tudíž třeba tuto náhradu na paušální náhradu hotových výdajů přiznat i advokátovi České televize (žalobkyně). 7. Z výše uvedených důvodů má žalobkyně, která byla v tomto řízení zcela procesně úspěšná, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř), jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů účastníka, který nebyl zastoupen v řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb.), v částce 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 této vyhlášky (písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění), když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem, ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. K částce je třeba připočítat DPH ve výši 21% z 200 Kč, tedy 42 Kč. Náhrada nákladů řízení ve věci úspěšné žalobkyně proto činí 642 Kč (výrok II. rozsudku). 8. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.