13 C 407/2020-67 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 21. 10. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 14.090 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od 19. 11. 2018 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] 2017 [číslo] (dále též„ smlouva“). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, kdy podstatný pro posouzení úvěruschopnosti byl pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalovaná musela předložit osobní doklady a dokumenty k ověření úvěruschopnosti, jako například výpis z účtu za poslední tři měsíce, pracovní smlouvu nebo potvrzení o výši příjmu atd. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, přičemž celkovou částku ve výši 20.280 Kč se právní předchůdkyni žalobkyně zavázala uhradit ve 13 měsíčních splátkách, z nichž poslední byla splatná dne 18. 11. 2018. Sjednané částky žalovaná nehradila řádně a včas a poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyně ani zčásti nevrátila. Dne 28. 9. 2018 byla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně včetně pohledávky za žalovanou převedena na společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ přechodný věřitel“), která pohledávku za žalovanou převedla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. V době od postoupení pohledávky žalovaná svůj dluh ani částečně nehradila, a to ani na předžalobní výzvu, která jí byla zaslána dne 26. 2. 2020. 2. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 21. 1. 2021). Následně bylo zjištěno, že žalovaná je umístěna v [anonymizováno] na [anonymizováno], je imobilní a je zcela odkázána na péči ošetřovatelského personálu. Je jen částečně orientovaná, není schopna vyřizovat své záležitosti a v současnosti je vedeno řízení o omezení její svéprávnosti. Z tohoto důvodu soud usnesením z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ustanovil žalované opatrovnici pro řízení, a to její vnučku [jméno] [příjmení]. 3. Opatrovnice žalované se při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 9. 6. 2021 k věci vyjádřila tak, že žalovaná již delší dobu trpí demencí a ona již za ni vyřizovala mnoho záležitostí. Žalovaná jí nikdy neříkala, že by měla uzavřenu smlouvu o spotřebitelském úvěru, a v době uzavření smlouvy již žalovaná ani nikam nejezdila, nakupovala jí opatrovnice. Neví, na co by si žalovaná brala úvěr, měla veškeré vybavení a opatrovnice neví o tom, že by si žalovaná pořizovala něco nového. Případné opravy jí zařizoval přítel opatrovnice a také jí sehnali novou televizi. Ze strany žalované nešlo o záměrné obohacení, protože v době uzavření smlouvy už byla zmatená a kolikrát si nebyla vědoma, co dělá; opatrovnice neví, proč žalované v jejím věku vůbec poskytovali úvěr, když nemohli vědět, jestli je v pořádku. V roce 2020 již byla žalovaná v [anonymizováno] léčebně v [obec] a poté byla umístěna do domova, takže jí ani nebyla doručena předžalobní výzva, ostatně ve schránce nic takového nenašli. 4. Žalobkyně před soudem na dotazy soudkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně jí nepředala podklady v takovém rozsahu, aby mohla doplnit tvrzení a důkazy ohledně složení žalované částky, případného plnění žalované ani zkoumání úvěruschopnosti žalované. Poté žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 2.090 Kč, s čímž opatrovnice žalované vyslovila souhlas. Soud přihlédl k dispozitivnímu procesnímu jednání žalobkyně, které učinila v průběhu prvního jednání ve věci, a proto řízení ve vymezeném rozsahu žalobkyní zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 věta první a 3 o. s. ř. (výrok I. rozsudku). 5. Soud dále u ústního jednání provedl listinné důkazy – dva podací lístky s datem podání 26. 2. 2020, dvě předžalobní výzvy datované ke dni 26. 2. 2020, smlouvu o úvěru [číslo] 2017 [číslo], fotokopie SIPO lístků ze srpna, [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok], předpis splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] 2017 [číslo], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, listinu o kontaktní osobě, kopie ústřižků o vyplacení důchodu za srpen, září a říjen 2017, čestné prohlášení datované k 18. 10. 2017, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru datovanou ke dni 18. 10. 2017, finanční analýzu datovanou ke dni 18. 10. 2017, credit scoring datovaný ke dni 18. 10. 2017. Po takto provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] 2017 [číslo], na základě které poskytla žalované částku 12.000 Kč v hotovosti a žalovaná se tuto částku zavázala společně s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 8.760 Kč splatit ve 13 měsíčních splátkách po částce 1.560 Kč. Dle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla žalovaná v době smlouvy vdova a bydlela sama ve vlastním rodinném domě. Pobírala důchod ve výši 11.794 Kč měsíčně a měla výdaje v průměrné měsíční výši 5.940 Kč, tj. 650 Kč za elektřinu, 1.000 Kč za plyn, 4.000 Kč za stravu, 200 Kč za mobilní telefon a 45 Kč za [anonymizováno] rozhlas. Dle ústřižků o vyplacení důchodu a ústřižků SIPO žalovaná v období [číslo] 2017 pobírala důchod po částce 12.717 Kč a hradila SIPO po částce 1.740 Kč měsíčně, kdy toto jí dle čestného prohlášení hradila vnučka [jméno] [příjmení] přes internetové bankovnictví. Z finanční analýzy vyplývá, že měsíční volné zdroje žalované jako žadatelky o úvěr byly spočteny z měsíčního příjmu v částce 11.794 Kč měsíčně, měsíčních výdajů v částce 5.940 Kč, minimálních měsíčních výdajů v částce 3.500 Kč jako výdajů jednotlivce a rezervy v částce 1.000 Kč. Tímto výpočtem byly zjištěny měsíční volné finanční zdroje žalované v částce 4.854 Kč. V rámci credit scoringu, který posuzoval věk, bydlení, příjmy a zdravotní stav žadatele, žalovaná dosáhla skóre 26 bodů, kdy při skóre 25 a více bodů lze poskytnout úvěr až do výše 70.000 Kč (při skóre [číslo] bodů lze poskytnout úvěr ve výši do 25.000 Kč). Žalovaná na svou pohledávku ničeho nezaplatila (v průběhu řízení byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala nic jiného). Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 převedena na přechodného věřitele, společnost [právnická osoba], a ten tuto pohledávku převedl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu předžalobní výzvou, odeslanou doporučeně dne 26. 2. 2020 na adresu bydliště žalované. <i>7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebi