13 C 84/2021-65 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24.2.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9.225 Kč s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu dluhu z neuhrazené smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo řízení co do smluvní pokuty ve výši 2.225 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1.680 Kč z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno (usnesení nabylo právní moci dne 1.9.2021. 4. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a zák. č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní (smlouvy o úvěru, potvrzení o přijetí platby z 7.9.2018, dokladu o poskytnutí finanční částky žalovanému, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehledu zaplacených finančních částek, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky z 21.9.2018 včetně podacího archu, výzvy před podáním žaloby z 4.2.2021 včetně podacího archu) a dále ze zprávy [anonymizováno] bank. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 5. Žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 7000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dluh zaplatit včetně úroků do 14.7.2017. Žalovaný však dluh neuhradil řádně a včas, a to ani po předžalobní výzvě. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni ke dni 6.9.2018, o postoupení byl žalovaný vyrozuměn písemně.. 6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. 9. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). V řízení bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 7.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že věřitel a žalovaný jako dlužník jednali o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytnul žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila tuto svou zákonnou povinnost (ani toto nijak v řízení netvrdila). Příp. poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nebylo žalobkyni s ohledem na její nepřítomnost u ústního jednání poskytnuto. Soud tak dospěl k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na tyto skutečnosti bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaný nezaplatil žalobkyni na poskytnuté částce 7.000 Kč ničeho, jiný závěr se nepodává ani z výsledků provedeného dokazování. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 7.000 Kč, coby plnění, které žalovaný od předchůdkyně žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit úroky z prodlení ode dne prodlení. Tímto dnem je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den 17.8.2021, tedy den následující po dni doručení žaloby žalovanému (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.). S ohledem na tyto skutečnosti soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 7.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 893,38 Kč, přičemž tato částka představuje 51,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.225 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, sepis žaloby) a jednoho polovičního úkonu (jednoduchá výzva k plnění) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč (výrok III.) 12. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).