14 C 357/2020-43 — Okresní soud v Prostějově

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 1. 7. 2020, se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení předmětné částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a náhrady nákladů tohoto řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že žalovaný byl převezen do protialkoholní záchytné stanice, když u něj byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost alkoholu v organismu. Doprava byla provedena [právnická osoba], která za tuto službu žalobci vyúčtovala 1 500 Kč. K zaplacení této částky byl žalovaný vyzván, avšak dluh ani zčásti neuhradil. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný byl dne [datum] z důvodu pozitivního orientačního testu na návykové látky převezen na záchytnou stanici vozidlem [právnická osoba] (dále jen„ dopravce“). Tato přeprava byla provedena na žádost Městské policie [obec] na základě smlouvy o provozu dopravního prostředku, uzavřené mezi žalobcem a dopravcem dne [datum], a dopravce ji žalobci vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne [datum] v částce 1 500 Kč. Z výstupu přístroje [příjmení] [jméno] [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byla při dechové zkoušce naměřena hodnota 2,97 ‰ alkoholu v krvi. O výši nákladů na dopravu byl žalovaný informován vyrozuměním ze dne 20. 8. 2017, s tím, že je povinen tyto náklady zaplatit do 15 dnů. Převzetí tohoto vyrozumění žalovaný potvrdil svým podpisem, svůj dluh však ani zčásti neuhradil (v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal nic jiného). Žalobce jej k uhrazení dluhu vyzval též předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2020, kterou žalovaný osobně převzal dne 9. 3. 2020. <i>Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotnických službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.</i> Bylo prokázáno, že žalovaný byl na náklady žalobce převezen do zařízení záchytné služby a u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu či jiné návykové látky, žalovanému tudíž vznikla povinnost zaplatit s tím spojené náklady. I přes výzvu žalobce žalovaný podle obsahu spisu dosud dluh neuhradil (žalovaný netvrdil, ani neprokázal nic jiného). Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit, a to (z důvodu prodlení žalovaného) vč. úroku z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum], jak žádal žalobce (odst. I. výroku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle ust. § 151 odst. 3 ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 1 odst. 3 této vyhlášky, když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (odst. II. výroku). Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.