14 C 42/2021-42 — Okresní soud v Prostějově

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 2. 2021 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 2.500 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a náhrady nákladů tohoto řízení s odůvodněním, že žalovanému byla poskytnuta potřebná [anonymizováno] péče a ošetření v protialkoholní záchytné stanici. Za pobyt a ošetření žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady v žalované částce a žalovaný svůj dluh uznal. I přes výzvu žalobkyně žalovaný dluh dosud neuhradil. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Podle osobního účtu [anonymizováno] ze dne [datum] žalobkyně ošetřila žalovaného v záchytné stanici VN [obec] v době od [datum] do [datum], za což byla vyúčtována žalovaná částka (jednotková cena 2.500 Kč za 1 záchyt) se splatností 8 dnů. Žalovaný uznal co do důvodu a výše tento dluh a zavázal se jej zaplatit do 8 dnů od vystavení uvedeného dokladu. Vzhledem k tomu, že žalovaný tento dluh neuhradil, zaslala mu žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu datovanou ke dni 12. 5. 2020, která byla podána na poště dne 13. 5. 2020. <i>Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.</i> <i>Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> Žalovaný byl ošetřen v záchytné stanici žalobkyně, dosud však neuhradil vzniklé náklady (nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného), proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyni náleží rovněž úrok v prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného odst. I. výroku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve výši 600 Kč (tedy částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, stanovená z tarifní hodnoty 2.500 Kč, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tedy částka 100 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (tedy ve výši 21 % z částky 900 Kč) odst. II. výroku. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku a náklady a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.