15 C 153/2021-38 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 25. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 345 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že dne [datum] byl žalovaný služebním vozidlem Policie ČR dopraven do protialkoholní záchytné stanice [anonymizováno] nemocnice [obec], když zasahující policisté provedli zkoušku na zjištění alkoholu v organismu žalovaného s naměřenou hodnotou 2,24 ‰ alkoholu. Cestovní náklady na převoz žalovaného byly vyčísleny na částku 345 Kč. Současně žalobkyně tvrdila, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k zaplacení, žalovaný však požadovanou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. 3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné listiny soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Soud usnesením ze dne 1. 9. 2021, č.j. 15 C 153/2021-26, vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníkům se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry účastníků, nijak nevyjádřili, soud proto vycházel z fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z úředního záznamu sepsaného Policií ČR, KŘP Olomouckého kraje, Obvodní oddělení [obec a číslo] (č. l. 13), z žádosti policejního orgánu o umístění na protialkoholní záchytnou stanici (č.l. 12) a ze záznamu o provedené dechové zkoušce (č. l. 10) soud zjistil, že dne [datum] byla policejní hlídka vyslána na ulici [anonymizováno] v [obec], kde ztotožnila žalovaného, který neustále křičel, ležel na zemi, neovládal své pohyby a vyzýval boha. Žalovaný se téhož dne v čase 17:56 hod. podrobil provedení dechové zkoušky ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, s výsledkem naměřené hodnoty 2,24 ‰ alkoholu a provedený test Drugwipe byl pozitivní na AMP/MET. Z úředního záznamu o převozu osoby (č. l. 8) soud zjistil, že žalovaný byl dne [datum] převezen vozidlem Policie ČR do Protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice provozované [anonymizováno] nemocnicí [obec]. Z protokolu o vyčíslení nákladů (č. l. 5) soud zjistil, že náklady na použití vozidla tov. zn. Volkswagen Transporter, [registrační značka] na převoz žalovaného do Protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice provozované [anonymizováno] nemocnicí [obec] byly vyčísleny na částku 345 Kč, když bylo vycházeno z kombinované spotřeby použitého vozidla ve výši 8,2 litru motorové nafty na 100 km a tyto údaje jsou podloženy obsahem osvědčení o registraci použitého motorového vozidla (č. l. 9). Z výzvy k zaplacení (č. l. 7) a kopie obálky zásilky doručované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (č. l. 11) soud zjistil, že žalovaný byl dopisem ze dne 19. 4. 2021 vyzván žalobkyní k zaplacení částky 345 Kč nejpozději do 25. 5. 2021. V řízení nebylo zjištěno (žalovaný toto netvrdil, ani neprokázal), že by žalovaný žalobkyni částku ve výši 345 Kč zaplatil. 5. Podle § 89e odst. 1 věta první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 6. Podle § 1968 věta první zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 1. 2021, činila 0,25 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz). 8. Na základě shora uvedeného byla žaloba shledána důvodnou. Žalobce zajistil převoz žalovaného, u něhož byla prokázána přítomnost alkoholu, do záchytné stanice. S převozem žalovaného vznikly náklady ve výši 345 Kč, ohledně nichž má žalobce nárok na jejich náhradu vůči žalovanému (ust. § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb.). Žalovaný peněžitý dluh dosud neuhradil, soud ho proto zavázal nejen k zaplacení dluhu ve výši 345 Kč, ale rovněž k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu (ust. § 1968, § 1970 o. z.), přičemž výše úroku z prodlení byla odvozena ze shora citovaných předpisů a z dat o výši repo sazby stanovené Českou národní bankou. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady byly uplatněny v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. za výzvu k plnění a za žalobu). 10. Rozhodnutí ve výroku III. je projevem přechodu poplatkové povinnosti vyplývající z ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., neboť žalobce byl v řízení od poplatku osvobozen (ust. § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb.), soud jeho návrhu vyhověl, a je proto na žalovaném, aby zaplatil soudní poplatek za žalobu. Výše soudního poplatku, tj. 1.000 Kč, pak vyplývá z položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. 11. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).