15 C 185/2021-92 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 28. 5. 2021 a doplněnou podáním doručeným soudu dne 6. 9. 2021, domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 7.143 Kč, kterou tvoří jistina ve výši 5.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.828 Kč a smluvní pokuta ve výši 315 Kč (tj. ve výši 0,1% denně z částky 5.000 Kč od 27. 3. 2021 do 28. 5. 2021), dále zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 71,20 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 27. 3. 2021 do 28. 5. 2021) a zákonného úroku z prodlení výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že veškerá smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 občanského zákoníku, a to tak, že žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] a při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. K prokázání své totožnosti žalovaný žalobkyni předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených v níže specifikované Smlouvě o úvěru. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru s ohledem na ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období, a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European Credit Bureau) nebo CRIF provozovaného společností Cz Credit Bureau, přičemž z doložených listin dospěla k závěru o dostatečné výši čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] to prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění a smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalovaného. Žalobkyně poukázala ba ust. § 562 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a postupně a s jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. Žalobkyně uzavírá smlouvy o úvěru prostřednictvím elektronického systému, jak předpokládá must. § 562 odst. 1 občanského zákoníku, a dovolává se proto jejich správnosti. Ve zmíněné Smlouvě o úvěru žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 5.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději dne 26. 3. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.828 Kč. Žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalovanému dne 26. 2. 2021 převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný však poskytnutý úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru žalobkyně ve stanovené době neuhradil. Žalobkyni tak vedle nároku na vrácení jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru vznikl také nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru, a to ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 27. 3. 2021 do zaplacení. Žalobkyně požadovaný zákonný úrok z prodlení částečně kapitalizovala částkou 71,20 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 27. 3. 2021 do 28. 5. 2021). Podle Smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného dále též nárok na smluvní pokutu ve výši 0. 1 % denně z částky 5.000 Kč od 27. 3. 2021 do 28. 5. 2021 v celkové výši 315 Kč. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nárokuje smluvní pokutu vždy pouze do výše ½ jistiny. Žalobkyně též tvrdila, že žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou, když doručování prostřednictvím e-mailové zprávy bylo mezi žalobkyní a žalovaným sjednáno ve Smlouvě o úvěru a je považováno za rovnocenné doručování v listinné podobě. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl totiž uzavřen elektronickými prostředky komunikace na dálku a z povahy tohoto smluvního vztahu vyplývá i následná komunikace těmito prostředky. 2. Žalobkyně na výzvu soudu doložila, že úvěruschopnost žalovaného ověřila výpisy z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 12. 11. 2020 do 8. 2. 2021, ze kterých se podává, že součet příjmů žalovaného na účtu činil za období 12. 11. 2020 až 30. 11. 2020 3.300 Kč, za období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020 107.769,05 Kč a za období od 1. 1. 2021 do 8. 2. 2021 pak 41.718,64 Kč, a dále přiznáním žalovaného k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019, dle kterého žalovaný vykázal celkový základ daně z příjmů po odečtení ztráty ve výši 292.083 Kč. Podle žalobkyní předloženého výpisu z databáze EUCB ke dni uzavření Smlouvy o úvěru, tj. ke dni [datum], měl žalovaný součet všech dluhů z úvěrů ve výši 7.140 Kč, přičemž žádný úvěr nebyl po splatnosti. Soud proto dospěl k závěru, že s ohledem na výši poskytovaného úvěru v částce 5.000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.828 Kč, který byl splatný za 28 dní, neměla žalobkyně s ohledem na zjištěnou výši příjmů žalovaného důvod pochybovat o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splatit. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (tato povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá z ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru) se tudíž v daném případě soudu jeví jako dostatečné (jiná by byla situace v případě poskytnutí úvěru ve výši několika desítek či stovek tisíc Kč se splatnosti několika let). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný, přestože mu žaloba včetně jejího doplnění a s výzvou, aby se k žalobě vyjádřil, byla řádně doručena na adresu, kterou má uvedenu v informačním systému evidence obyvatel jako místo svého trvalého pobytu, když jinou adresu speciálně pro doručování úředních písemností žalovaný v tomto systému evidovánu nemá. 4. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o.s.ř.“) na základě žalobcem předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné listiny soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Soud usnesením ze dne 10. 9. 2021, č.j. 15 C 185/2021 – 71, vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a aby soud vyhlásil rozsudek bez předchozího vyrozumění a v jeho nepřítomnosti. Žalovanému se v rámci tohoto usnesení dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a s vyhlášením rozsudku bez předchozího vyrozumění a v jeho nepřítomnosti souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, a soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím dané věci bez nařízení jednání vyslovila již v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). 5. Soud na základě listin předložených žalobkyní, tj. zejména ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, z dokladů, kterými žalobkyně před uzavřením Smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného, jakož z výzvy k úhradě dluhu, předžalobní upomínky podle § 142 o.s.ř. ze dne 17. 5. 2021, zjistil následující skutkový stav věci (ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalobkyně a žalovaný dne [datum] elektronickými prostředky komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze které se podává, že žalovaný (dle smlouvy úvěrovaný) se prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], jejichž provozovatelem je žalobkyně (dle smlouvy úvěrující) obrátil na žalobkyni s žádostí o poskytnutí úvěru, a že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5.000 Kč, který bude žalobkyní odeslán bezhotovostní formou na bankovní účet žalovaného bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Doba trvání úvěru byla sjednána na 28 dnů s tím, že žalovaný se zavázal v termínu splatnosti zaplatit žalobkyni vedle částky 5.000 Kč též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.828 Kč. Do smlouvy účastníci zahrnuli rovněž ujednání, že v případě prodlení žalovaného s plněním jakékoliv části dluhu dle dané smlouvy je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, a dále úro