15 C 210/2021-67 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 13. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 6.936 Kč spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 299 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně, zaniklá společnost [pojišťovna], uzavřela s žalovaným dne [datum] pojistnou smlouvu„ [anonymizováno] životní pojištění“ [číslo] Počátek pojištění byl sjednán od 1. 4. 2019 a pojistné bylo sjednáno ve výši 1.650 Kč s měsíční splatností. Pojištění zaniklo ke dni 1. 9. 2020 pro neplacení pojistného v období od 1. 5. 2020 do 1. 9. 2020 a žalovaný z titulu citované smlouvy dluží žalobkyni celkem 6.936 Kč. Žalobkyně současně tvrdila, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. 3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné listiny soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Soud usnesením ze dne 5. 10. 2021, č.j. 15 C 210/2021-49, vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. 4. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným, coby pojistníkem, pojistnou smlouvu o životním pojištění [číslo] z níž plynula žalovanému povinnost platit sjednané pojistné. Počátek pojištění byl sjednán dnem 1. 4. 2019, pojistné bylo sjednáno ve výši 1.650 Kč s měsíční splatností. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný plnil řádně a včas své platební povinnosti. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dluh z pojistné smlouvy za období od 1. 5. 2020 do 1. 9. 2020 ve výši 6.655 Kč, na nějž bylo žalovaným uhrazeno 69 Kč, a dále žalovanému naúčtovala poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy pro neplacení pojistného ve výši 350 Kč. Žalovaný nárok tak činí 6.936 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný, ač písemně upomínán, svůj dluh splnil. 5. Podle ust. 2758 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen„ o. z.“, pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2804 o. z., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle § 2782 odst. 1 o. z., pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 7. 2020 činila 0,25 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz). 6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní (nikoliv její právní předchůdkyní, jak tvrdila žalobkyně) a žalovaným došlo ve smyslu ust. § 2758 odst. 1 o. z. k uzavření pojistné smlouvy, z níž vyplývala žalovanému povinnost platit sjednané pojistné. Žalovaný svoji platební povinnost porušil, z důvodu marného uplynutí lhůty k zaplacení pojistného pojištění zaniklo dle ust. § 2804 o. z. Žalobkyni náleží pojistné za celou dobu trvání smluvního vztahu (ust. § 2782 odst. 1 o. z.), přičemž v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dluh ve výši odpovídající žalobou uplatněnému nároku zaplatil. Žalobkyni náleží vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení, neboť žalovaný se ocitl se splněním svých peněžitých dluhů v prodlení. Soud proto zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle žalobního žádání (z jednotlivých dílčích dluhů, s jejichž splněním žalovaný prodlévá, v kapitalizované výši za dobu vymezenou žalobním žádáním), přičemž výše úroku z prodlení je odůvodněna shora citovanými předpisy a výší repo sazby stanovené Českou národní bankou. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.936 Kč (bod 1., tj. z tarifní hodnoty do 10.000 Kč), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé – návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b a. t., neboť žaloba vykazuje znaky ustáleného vzoru používaného žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Ačkoliv žalobkyně v žalobě navrhovala nepostupovat dle ust. § 14b a.t. a požadovala přiznání nákladů řízení za právní zastoupení advokátem dle § 7 odst. 3 a.t. a § 13 odst. 4 a.t., dospěl soud k závěru, že požadavku oprávněné nelze vyhovět. Žalobkyní požadovaná náhrada nákladů za právní zastoupení ve výši 6.936 Kč by totiž dosáhla jednonásobku jistiny, což by bylo v rozporu s nálezem ústavního soudu I. ÚS 3923/11, ve kterém jsou výslovně mimo jiné zmiňovány právě pojistné smlouvy. Na uvedený nález Ústavního soudu pak bylo reagováno novelou vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy vyhláškou č. 120/2014 Sb. byl s účinností od 1. 7. 2014 do vyhlášky č. 177/1996 Sb. doplněn právě onen nový § 14b a.t. Soud při určení výše odměny a výše náhrady hotových výdajů zástupkyně žalobkyně postupoval dle tohoto ustanovení, neboť žalobu lze v daném případě označit za tzv. ustálený vzor opakovaně používaný žalobkyní vždy, když žaluje dlužné pojistné. Žalobkyně argumentovala tím, že je subjektem s velkým množstvím pojistných produktů s různou variabilitou těchto produktů, nicméně to není samo o sobě důvodem, proč by soud měl za stavu, kdy žalobkyně žalobu individualizuje pouze tam, kde je to nezbytně nutné (datum uzavření pojistné smlouvy, vymezení období nekrytého platbami pojistného, výše dluhu na pojistném apod.), nepovažovat žalobu za tzv. formulářovou. 8. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.