4 C 275/2015-68 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne [datum], domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], přičemž tato pohledávka byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. 2. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok III.) Toto rozhodnutí ve výroku III. nabylo právní moci dne [datum]. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce do předmětného insolvenčního řízení přihlásil svou pohledávku za žalovaným, je třeba osvobození žalovaného vztáhnout i na tuto pohledávku. 4. Podáním, které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dne [datum], vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět, když žalovaný byl v rámci pravomocně skončeného insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v [obec] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Žalobce však žádá, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení, a svůj návrh odůvodňuje odkazem na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3028/17 ze dne [datum], podle kterého nárok na náhradu nákladů řízení vzniká teprve pravomocným rozhodnutím o něm, které má tak konstitutivní povahu a na tyto pohledávky se tak nemůže vztahovat osvobození od dluhů v rámci oddlužení. 5. Podle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o.s.ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 6. Podle ust. § 96 odst. 2 věta první o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. 7. Jelikož žaloba byla vzata zpět v celém rozsahu (ust. § 96 odst. 1 o.s.ř.), bylo řízení zcela zastaveno (ust. § 96 odst. 2 věta první o.s.ř.). 8. Podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže bylo zastaveno. 9. Podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 10. O nákladech řízení nemohl soud rozhodnout podle § 146 odst. 2 o. s. ř. V posuzované věci se soud při svém rozhodování o nákladech řízení držel rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, ze které vyplývá, že tento druh pohledávky (přiznání náhrady nákladů řízení), byť vzniká později, nemůže mít z hlediska možnosti uspokojení pohledávky (jistiny) a jejího případného exekučního vymožení jiné (lepší) pořadí než pohledávka (jistina) samotná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 29 NSČR 110/2015). Na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se navíc vztahuje osvobození dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp.zn. 29 ICdo 62/2014). 11. V projednávané věci, kdy je o náhradě nákladů řízení rozhodováno až poté, co bylo žalovanému přiznáno osvobození od placení zbytku dluhů, dospěl soud k závěru, že nelze žalovaného zavázat k placení nákladů řízení, neboť i na tuto část příslušenství pohledávky dopadají účinky přiznaného osvobození (srov. usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne 30. 10. 2019 věci sp.zn. 27 Co 85/2019). 12. Vzhledem k závěrům shora uvedeným nebyla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána a o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. 13. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku bylo rozhodnuto dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o [částka], bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. 14. V daném případě zaplatil žalobce soudní poplatek ve výši [částka]. V souladu se shora citovaným ustanovením soud proto rozhodl, že žalobci bude vrácen soudní poplatek snížený o 20 %, tj. bude mu vráceno [částka]. 15. Lhůta k vrácení soudního poplatku byla určena dle ust. § 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.