6 C 247/2020-42 — Okresní soud v Prostějově

Žalobou podanou dne 7. 9. 2018 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 3.600 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu kupní smlouvy ke koncovému zařízení, kdy žalovaný přestal splátky za koncové zařízení řádně platit. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila. Za souhlasu účastníků soud podle § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalované byla výzva k tomuto postupu doručována s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. a soud podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud předpokládá, že s tímto postupem souhlasí. Na základě listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř). Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] vč. kupní smlouvy na koncového zařízení Huawei Mediapad 71 8.0 LTE a žalovaná se zavázala k úhradě kupní ceny 4.600 Kč formou 23. splátek po 200 Kč měsíčně. Žalovaná však své povinnosti porušila, když splátky za koncové zařízení nehradila. Žalovaná přitom v průběhu řízení netvrdila, ani neprokázala nic jiného. Žalobkyně pak přípisem ze dne 27. 9. 2016 smlouvu vypověděla (z důvodu neplnění jiných závazků vyplývajících z účastnické smlouvy a vyúčtovala žalované nezaplacenou kupní cenu zařízení v částce 4.600 Kč vyúčtováním ze dne 15. 11. 2016, splatným dne 29. 11. 2016. Podle § 64 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Z ustanovení § 2079 a násl. o. z. pak vyplývá z kupní smlouvy povinnost prodávajícího odevzdat kupujícímu věc, která je předmětem koupě, a povinnost kupujícího, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle výsledků dokazování byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a kupní smlouva ke koncovému zařízení, žalovaná však řádně nesplnila svou platební povinnost, když neuhradila kupní cenu koncového zařízení v částce 4.600 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl vč. požadovaného příslušenství (§ 1970 o. z.). K zaplacení byla stanovena obecná třídenní lhůta od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.600 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud dodává, že u soudu již bylo žalobkyní podáno větší množství skutkově a právně obdobných žalob, přičemž se jedná o prakticky totožná podání, pouze s rozdílnými údaji zejm. o uzavřených smlouvách, fakturách a lhůtách, a lze je tak považovat za ustálený vzor.