6 C 91/2021-118 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 3. 6. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10.096,82 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16,37 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 909,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10.096,82 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % a s úrokem 24,9 % ročně z částky 8.790,55 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet bance úvěr s úrokem ve výši 24,90% p. a. v 31 pravidelných měsíčních splátkách po 441 Kč. První splátka byla splatná dne 20. 8. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, banka jej s účinností ke dni 2. 7. 2020 zesplatnila a bance vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků ze smlouvy vč. smluvní pokuty. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 3. 7. 2020 a současně byl vyzván k zaplacení zůstatku úvěru a upozorněn na možnost vymáhání dané pohledávky. Dne 23. 3. 2021 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi bankou a žalobkyní dne [datum] postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 11.022,21 Kč. Ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 8.790,55 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru do 2. 7. 2020 ve výši 16,37 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru z jistiny úvěru do 2. 7. 2020 ve výši 909,02 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1.306,27 Kč, smluvního úroku 24,90 % p. a. z jistiny úvěru ve výši 8.790,55 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % p. a. z částky ve výši 10.096,82 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění odeslanou doporučeně dne 13. 5. 2021. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] (návrh na uzavření smlouvy ze dne [datum] byl téhož dne akceptován) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku v 31 měsíčních splátkách po 441 Kč s úrokem 24.90 p. a., počínaje dnem 20. 8. 2019. Podle výpisu z účtu z července 2019 došlo k čerpání zápůjčky dne [datum]. 5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 19. 8. 2021, k němuž byl připojen doklad ve formě karty klienta (č. l. 95 spisu), interního kreditního reportu, dotazu v evidenci Solus a protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. V kartě klienta byly uvedeny mj. některé údaje o žalovaném, zejm. že je ženatý, bydlí ve vlastním domě, má tři vyživovací povinnosti, z pracovního poměru dosahuje příjmů 20.000 Kč a jeho výdaje činí na splátky úvěrů 5.000 Kč a na živobytí 5.000 Kč. Splátkové zatížení z úvěrových registrů bylo stanoveno částkou 8.308 Kč. V kreditním reportu byly vykázány závazky žalovaného na úvěry s výší jistiny a úroků 2.874.082 Kč, kontokorentní úvěr s rámcem 5.000 Kč a kreditní karty s úvěrovým rámcem 363.000 Kč a zbývající částkou (jistina a úroky) ve výši 597.866 Kč (č. l. 88 spisu). Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení prakticky nenabídla. 8. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet soud považuje za nedostatečný. Z uvedeného je zřejmé, že předchůdce žalobkyně se spokojil jen s neúplnými údaji, kdy nebyly zjišťovány a ověřovány celkové poměry domácnosti žalovaného, které jistě mají významný vliv na schopnost splácení úvěru (byť uvedl, že je ženatý a má vyživovací povinnosti). Dále je třeba konstatovat, že doložené dokumenty jsou jednostrannými doklady banky neverifikované žalovaným, a k takto evidovaným údajům ani nebyly v průběhu řízení předloženy žádné doklady k jejich ověření (např. pracovní smlouva, výplatní pásky, doklady o výdajích na bydlení apod.). Rizikovým faktorem zde přitom bylo poměrně vysoké zadlužení žalovaného ve formě jiných úvěrů. 9. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.). 10. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil. 11. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti