6 C 93/2021-75 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15.410 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.037,10 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.349,90 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 20,98 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané smlouva o půjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 910 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 370 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 6. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] pod [číslo]. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal vrátit dále částku ve výši 5.910 Kč, jenž představuje úrok ve výši 910 Kč, poplatek za administrativní činnost 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 370 Kč. 5. K charakteru smlouvy nutno dodat, že má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č 43/2013 Sb., podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 6. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 16. 8. 2021. Žalobkyně pak v průběhu řízení doložila zákaznickou kartu ze dne [datum], v níž žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí jako spolubydlící a jeho příjmy ze zaměstnání (na částečný pracovní poměr) činí 15.000 Kč. Výdaje na bydlení uvedl v částce 1.000 Kč, výdaje domácnosti 4.000 Kč a splátky 3.000 Kč. Uvedené údaje měly být doloženy pouze pracovní smlouvou. Takový doklad však žalobkyní doložen nebyl. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. 7. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet však soud považuje za neprůkazný, neboť žalobkyně jej s výjimkou jednostranného prohlášení žalovaného ve formě zákaznické karty nedoložila žádnými dalšími důkazy. To se týká jak příjmů, tak prezentovaných výdajů. Ani soud tak neměl možnost náležitě ověřit, zda údaje uváděné žalovaným odpovídaly skutečnosti či nikoliv. Nelze ani přehlédnout, že pokud byla žalovaným předložena k ověření příjmů pracovní smlouva, z této skutečné příjmy žalovaného v rozhodné době zjistit nelze (ty jsou totiž závislé na počtu odpracovaných hodin). 8. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalované („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). 9. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014). 10. Lze dodat, že z citovaných ustanovení, v nichž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice kladen důraz i na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.). 11. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněn