6 C 99/2021-77 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 24. 5. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10.000 Kč, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč, smluvní pokuty 2 x 1.500 Kč a poplatku 9.733 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] na jeho žádost spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč splatný původně dne 16. 2. 2021. Před poskytnutím úvěru byla posouzena dlužníkova schopnost úvěr splácet. Do podání žaloby žalovaný uhradil částku 1.850 Kč. Za zaslání dvou doporučených upomínek k úhradě vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání - administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci apod. Za tyto byla podle smlouvy naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů stanovených paušální částkou ve výši 450 Kč resp. 650 Kč. Dále byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení a za to dlužníkovi naúčtovala podle smlouvy náhradu nákladů ve výši 1.500 Kč. Částka představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů - korespondence, telefonáty, administrativa, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu. Dále byla žalovanému za nesplnění povinností ze smlouvy naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2. smlouvy ve výši dvakrát 1.500 Kč. Žalovaný se nakonec podpisem smlouvy zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 9.733 Kč. Žalovanému byla dne 24. 2. 2021 odeslána upomínka a výzva k zaplacení. 2. Žalovaný se z nařízeného ústního jednání omluvil a ve svém vyjádření k žalobě namítal, že je potřeba prověřit platnost smlouvy, když žalobkyně porušila povinnost posouzení platební schopnosti klienta s odbornou péčí. Zejm. pak nepřihlédla k registrům, které ukazují aktuální finanční formu žalovaného (registry BRKI, NRKI a SOLUS). Dále z výpisů z účtu žalovaného z období 4/ 2020 a 11/ 2020 vyplývá, že po připsání mzdy odcházela drtivá většina peněz na splátky úvěrů od dalších společností a ani v tomto směru žalobkyně neprovedla žádnou důkladnou lustraci přesto, že tyto podklady měla k dispozici. 3. Účastníci se z ústního jednání soudu omluvili a soud proto věc projednal a rozhodl i v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena žalobkyní a žalovaným dne [datum] a podle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni úvěr s úrokem 39 % p. a. a s jednorázovým poplatkem za poskytnutí úvěru 9.733 Kč (v případě řádného a včasného vrácení úvěru ve výši 1.983 Kč), a to do 25 dnů. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že úvěr v částce 10.000 Kč byl zaslán na účet žalovaného dne [datum]. 5. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle nichž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.). 7. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil. 8. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. 9. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalované („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). 10. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či