8 C 182/2020-171 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 18. 10. 2018 domáhal vůči žalovanému úhrady debetního zůstatku na účtu vedeným původním věřitelem [právnická osoba] pod [číslo]. Žalobce uvedl, že debetní zůstatek činil ke dni 1. 12. 2015 částku 2.052,79 Kč a úrok z prodlení ve výši 26,34 Kč a žalovaný jej přes výzvy neuhradil. Pohledávku proto původní věřitel [právnická osoba] poté postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2016 na žalobce. 2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Podle smlouvy o běžném účtu a rámcové smlouvy o finančních službách vedla [právnická osoba] pro žalovaného účet č. [bankovní účet] počínaje dnem 20. 2. 2015 Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a ceník [právnická osoba] Z výpisů z účtu [číslo] vždy za kalendářní měsíc za období od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2015 bylo zjištěno, že zůstatek na účtu ke konci všech kalendářních měsíců byl vždy záporný, byť v průběhu měsíčního zůstatku byl záporný zůstatek vyrovnán příjmy. Ke dni 25. 8. 2015 žalovaný provedl platbu kartou ve výši 96,97 Kč (platba v zahraničí ve výši 3,5 EUR) a od tohoto data byl zůstatek na uvedeném účtu až do 1. 12. 2015 trvale záporný. Záporný zůstatek v důsledku zaúčtování platby ve výši 96,97 Kč vůči zůstatku na účtu činil 1,79 Kč. Další navyšování záporného zůstatku až do částky 2.052,79 Kč vzniklo pouze v důsledku zaúčtovaných poplatků bankou. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem včetně přílohy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Smlouva byla uzavřena dne 31. 8. 2016. 6. Podle čl. 9 všeobecných obchodních podmínek platných ke dni uzavření smlouvy o běžném účtu se strany dohodly na možnosti čerpat peníze bankou z účtu klienta mimo jiné při započtení nebo zúčtování splatných pohledávek banky za klientem. 7. Z dalších žalobcem předložených listin nebylo zjištěno, že zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. <i>8. Podle ustanovení § 2665 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu ač proto na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.</i> <i>9. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.</i> <i>11. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.</i> <i>12. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> 14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žalobě není možné v celém rozsahu vyhovět. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o účtu podle § 2662 a násl. o.z., včetně ujednání, že umožní převod peněžních prostředků i za situace, kdy na účtu nebude dostatek peněžních prostředků. Nárok žalobce bylo proto třeba posoudit podle kritérií, která se vztahují na spotřebitelský úvěr. Podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu tehdy platného zákona č. 145/2010 Sb., je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od dlužníka jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil žádné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného, zejména nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, že nemá žádné jiné splatné či nesplatné dluhy, případně v jaké výši. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o účtu je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnosti dlužníka absolutně neplatná. 15. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze v části, a to z důvodu žalovaným přijatého plnění jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. v podobě majetkového prospěchu poskytnutého bez právního důvodu. Soud přitom zohlednil tvrzení žalobce a listinné důkazy, podle kterých žalovaný čerpal 1,79 Kč a poté uhradil celkem 0 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 1,79 Kč a rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení od data následujícího po doručení předžalobní výzvy ze dne 29.11.2016 podle § 573 o.z., kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to ve výši podle ustanovení § 1968 a 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Další žalobcem uplatněné nároky vyplývaly z neplatné smlouvy a žaloba byla proto v této části zamítnuta. 16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.