8 C 194/2021-44 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 25. 5. 2021 domáhal vůči žalované úhrady částky 2.549 Kč s úrokem z prodlení na základě smlouvy o úvěru, kterou uzavřel s žalovanou původní věřitel [právnická osoba] Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2.000 Kč dne 1. 4. 2016. Žalovaná měla úvěr splatit nejpozději do 1. 5. 2016 spolu s poplatkem ve výši 549 Kč. Žalovaná však svůj dluh ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že částku 2.000 Kč skutečně obdržela na svůj bankovní účet, i když smlouvu na ni uzavíral její tehdejší přítel. Žalovaná souhlasila s úhradou částky 2.000 Kč a požádala o možnost uhradit tento dluh ve splátkách, neboť má dvě vyživovací povinnosti a její příjem tvoří pouze rodičovský příspěvek ve výši 8.000 Kč a přídavek na dítě ve výši 5.000 Kč, dále výživné ve výši 2.000 Kč. Na bydlení žalovaná vynakládá 10.000 Kč. Finančně je podporována svými rodiči a s ohledem na další existující dluhy ve výši asi 500.000 Kč uvažuje o insolvenci. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o zápůjčce na částku 2.000 Kč, která byla poskytnuta dne 1. 4. 2016 a z vyjádření žalované bylo zjištěno, že na svůj bankovní účet přijala částku 2.000 Kč. 5. Z dalších listin předložených žalobcem, a to všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce, ze zápisu o vysvětlení následku uzavření rozhodčí smlouvy a z rozhodčí smlouvy nebylo zjištěno, že žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. A žalovaná neuvedla žádné konkrétní informace týkající se její osobní a majetkové situace. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně příloh bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem [právnická osoba] postoupena na žalobce. <i>7. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.</i> <i>9. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.</i> <i>10. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.</i> <i>11. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žalobě není možné v celém rozsahu vyhovět. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu tehdy platného zákona č. 145/2010 Sb., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od dlužníka jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by věřitel měl např. zkoumat a objektivně ověřovat nejen výši tvrzených příjmů, což v daném případě částečně učinil pouze ověřením výměru podpory, jak to vyplývá z karty zákazníka. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil žádné další kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalované a tak neověřil reálnost příjmů žalované, když nepožadoval doložení tvrzené mzdy ve výši 7.600 Kč měsíčně. Zejména však právní předchůdce žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, že vůči němu není vedena exekuce a že nemá žádné jiné dluhy, případně v jaké výši. Žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit v dostupných registrech dlužníků, zda v nich žalovaný není evidován. Takto právní předchůdce žalobce jako věřitel mohl zjistit skutečnou majetkovou situaci žalované v registru SOLUS, v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnosti dlužníka absolutně neplatná. 16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze v části, a to z důvodu žalovanou přijatého plnění jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. v podobě majetkového prospěchu poskytnutého bez právního důvodu. Soud přitom zohlednil tvrzení žalobce a listinné důkazy, podle kterých žalovaná získala 2.000 Kč a poté uhradila celkem 0 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 2.000 Kč a rovněž je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení podle § 573 o.z od data následujícího po doručení předžalobní výzvy, podané k poštovní přepravě dne 2.2.2021, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši podle ustanovení § 1968 a 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Další žalobcem uplatněné nároky vyplývaly z neplatné smlouvy a žaloba byla proto v této části zamítnuta. 17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 78 % (2.000 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 22 % (549 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 56 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalovanému výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 900 Kč /3x10 0 Kč, § 7, 11 odst. 1, § 14b odst. 1 písm. c), bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč /3 x 100 Kč, podle § 13 odst.4, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 1.489 Kč, z toho 56 % odpovídá částce 834 Kč. 18. Soud současně vyhověl žádosti žalované a stanovil lhůtu pro plnění dlužné částky delší, než je uvedena v § 160 odst. 1 o.s.ř. (tři dny od právní moci rozsudku). Žádosti soud vyhověl s ohledem na majetkové a osobní poměry žalované, na základě kterých žalovaná není schopna uhradit celou částku najednou a současně je důvodné očekávat, že žalovaná dluh ve stanovené delší lhůtě uhradí, když nárok nečinila sporným, v celém rozsahu jej uznala a projevila vůli dluh uhradit dobrovolně. Prodloužení lhůty k plnění není v rozporu se zájmy žalobce, když žalovaná je povinna po dobu, po kterou bude v prodlení, hradit žalobci úrok z prodlení.