8 C 51/2021-77 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 11. 12. 2020 domáhal vůči žalovanému úhrady dlužné částky ze smlouvy o osobní kreditní kartě [číslo] na základě které žalovaný prostřednictvím kreditní karty opakovaně čerpal peněžní prostředky až do výše 40.000 Kč, a to z účtu č. [bankovní účet] Smlouva byla uzavřena mezi účastníky dne 30. 1. 2007 a dodatek ke smlouvě dne 11. 7. 2017. Žalobce požadoval po žalovaném úhradu nesplacené jistiny ve výši 25.267,21 Kč, poplatky ve výši 3.002 Kč podle sazebníku poplatků, úroky a úroky z prodlení. 2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Účastníci uzavřeli dne 30. 1. 2007 smlouvu o osobní kreditní kartě k účtu č. [bankovní účet] s úvěrovým limitem 40.000 Kč Součástí smlouvy byl i přehled poplatků spojených s úvěrem, dohodnutý ve výši 30 Kč měsíčně za správu a vedení účtu, 500 Kč za zaslání upomínky při neprovedení pravidelné plátky či nevyrovnání překročeného úvěrového limitu a 20 Kč při zaslání oznámení o přečerpání úvěrového limitu. Součástí smlouvy byl dohodnut sazebník a Oznámení [název ] [banky] o úrokových sazbách v českých korunách. 5. Z Oznámení o úrokových sazbách bylo zjištěno, že dohodnutá výše úrokové sazby z úvěru ke kreditním kartám [druh] [platební karty] činí 22,90 % ročně. 6. Z Podmínek osobních kreditních karet bylo zjištěno, že strany se dohodly, že pro případ porušení kdy se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy (čl. 5 písm. a/) je banka oprávněna odstoupit od smlouvy (čl. 5 písm. a/). 7. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že ke dni 5. 10. 2020 činil nesplacený zůstatek úvěru 25.267,21 Kč, navýšený o 660 Kč za správu úvěru, o 5.500 Kč za zaslané upomínky, o 20 Kč za oznámení o přečerpání a o 822 Kč za zaslané výpisy. 8. Z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě k úču č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobce odstoupil od smlouvy o osobní kreditní kartě vzhledem k tomu, že došlo k případu porušení podle čl. 5 odst. a/ Podmínek osobních kreditních karet. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 6. 10. 2020. 9. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že žalovanému zaslal žalobce 3 x upomínku k úhradě dlužné pravidelné splátky úvěru. 10. Podle ustanovení § 2665 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 11. Podle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Na základě shora uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvu o osobní kreditní kartě, která je svou povahou smlouvou o úvěru, který žalovaný opakovaně čerpal. S ohledem na porušení své povinnosti splácet dluh, žalobce od smlouvy v souladu se smluvními podmínkami odstoupil a dluh tvořený nesplacenou částí úvěru se tak stal splatný. V rámci smlouvy o osobní kreditní kartě se dále žalovaný zavázal hradit žalobci poplatky za správu úvěru ve výši 30 Kč měsíčně (22 x 30 Kč), 20 Kč za oznámení o přečerpání a 39 Kč za zasílané měsíční výpisy (22 x 39 Kč). Současně žalobce prokázal, že dohodnutá výše úroku z úvěru činila 22,9 % ročně. Soud proto žalobě vyhověl až na nárok žalobce tvořený částkou 1.500 Kč za tři zaslané upomínky při neprovedených pravidelných splátkách úvěru, neboť žalobce tyto upomínky nedoložil. Žalobě bylo vyhověno i ohledně nároku na úhradu úroku z prodlení podle ustanovení § 1968 a 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. Soud v daném případě nezkoumal splnění povinností žalobce jako věřitele zkoumat schopnost žalovaného úvěru splácet, když taková povinnost pod sankcí neplatnosti právního jednání byla stanovena teprve zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013. Podle přechodných ustanovení vztahujících se k povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, nebylo možné tuto povinnost vztáhnout i na smlouvu uzavřenou ke dni 30. 1. 2007. 14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, pokud zaslal žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby na poslední známou adresu výzvu k plnění. V daném řízení úspěšný žalobce takovou výzvu žalovanému zaslal a soud proto zavázal žalovaného k úhradě celkových nákladů řízení vzniklých žalobci ve výši 6.408,60 Kč tvořených soudním poplatkem ve výši 1.131 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 3.160 Kč (3 x 300 Kč, 1 x 2.260 Kč § 7, 11 odst. 1, § 14b odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 600 Kč (3 x 100 Kč, 1 x 300 Kč podle § 13 odst. 4, § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou cestovného ve výši 160 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět veřejnou dopravou (podle vyhl. č. 589/2020 Sb.), náhradou za ztrátu času na cestě k jednání a zpět podle § 14 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč (4 x 100 Kč) a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 957,60 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téhož žalobce ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech.