9 C 102/2020-117 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 31. 5. 2019 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 7.900 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 736,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.029,41 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 4.871,88 Kč od 17. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 4.871,88 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, ze smlouvy o zápůjčce ve výši 6.000 Kč, [číslo] uzavřené dne 23. 2. 2015 mezi právním předchůdcem žalobce, společností [název právnické osoby], a žalovaným. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce, po předchozím prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti dne 23. 2. 2015 a žalovaný se zavázal splatit mimo jistiny ve výši 6.000 Kč i částku ve výši 4.350 Kč, sestávající z úroku za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 625 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1.000 Kč a nákladů za hotovostní režim splátek ve výši 2.725 Kč, vše ve 45 týdenních splátkách po 230 Kč s poslední splátkou dne 4. 1. 2016. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 27. 10. 2015, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo nejpozději dne 5. 1. 2016 (den po dni splatnosti poslední sjednané splátky) právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 4.957,77 Kč, poplatků ve výši 3.242,23 Kč, a dle smluvních podmínek byla neuhrazená jistina dále úročena úrokem ve výši 21,9 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Po postoupení pohledávky bylo ze strany žalovaného zaplaceno na dluh 300 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k plnění předžalobní výzvou. Žalovaný však nereagoval. 2. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě vyhověno. Elektronický platební rozkaz byl usnesením Okresního soudu v Prostějově podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen pro nedoručitelnost. 3. Vzhledem k tomu, že pobyt žalovaného není znám, ustanovil mu Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. [číslo jednací] v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř., opatrovnici [titul] [jméno] [příjmení], advokátku v [obec]. 4. Žalovaný byl prostřednictvím opatrovnice vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu, k čemuž mu byla stanovena lhůta 15 dnů. Žalovaný ve Vyjádření ze dne 26. 8. 2021 navrhl zamítnutí žaloby z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu porušení povinnosti žalobce při posuzování úvěruschopnosti a z důvodu zjevné nepřiměřenosti stanovených odměn. 5. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se dostavili zástupce žalobce a opatrovnice žalovaného. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 23. 2. 2015, mezi žalovaným a společností [název právnické osoby], bylo zjištěno, že žalovaný převzal v hotovosti od zástupce společnosti částku 6.000 Kč, což stvrdil svým podpisem. Podle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli úrok ve výši 625 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1.000 Kč a poplatek za možnost splátek v hotovosti ve výši 2.725 Kč, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 10.350 Kč, ve 45 týdenních splátkách ve výši 230 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 byla zjištěna aktivní legitimace žalobce. 8. Ze Zákaznické karty ze dne 23. 2. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný sdělil společnosti údaje o zaměstnání a údaje o svých příjmech (mzda ve výši 10.600 Kč měsíčně) a výdajích (nájem/inkaso 1.000 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 2.000 Kč, celkem 3.200 Kč), z čehož společnost dovodila použitelný příjem žalovaného 7.400 Kč. Údaje byly společností ověřeny na základě občanského průkazu, pracovní smlouvy a výplatní pásky. 9. Z Tabulky umoření ze dne 22. 11. 2018 ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný splatil na svůj dluh celkem 2.450 Kč. 10. Žalobce zaslal dne 17. 5. 2019 žalovanému výzvu k plnění (předžalobní upomínku) se stanovenou lhůtou pro splnění dluhu do 24. 5. 2019. Z obsahu spisu nevyplývá, že žalovaný žalobci něčeho po předžalobní výzvě zaplatil. Žalovaný soudu žádné důkazy nenavrhl. 11. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti mající význam pro rozhodnutí ve věci. 12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 14. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. platného ve znění ke dni uzavření smlouvy, je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je tedy nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo zapotřebí posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18), podle kterých byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami však neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k dostatečnému odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). 19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z provedených listinných důkazů, podle kterých žalovaný převzal 6.000 Kč a žalobci na jistině uhradil částku 2.450 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k povinnosti vrátit žalobci plnění poskytnuté bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení ve výši 3.550 Kč, což je rozdíl mezi přijatou částkou a platbou žalovaného na přijatou částku, a rovněž úrok z prodlení z částky 3.550 Kč ve výši stanovené § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/201