9 C 111/2021-90 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 8. 7. 2020 se žalobce domáhal zaplacení 27.063 Kč s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 27.063 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27.063 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení, zaplacení částky 4.500 Kč, částky 300 Kč, částky 1.397 Kč a částky 1.325 Kč a nákladů řízení. Dle žaloby účastníci uzavřeli 1. 2. 2020 smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovaném peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, a to tak, že částka 27.500 Kč byla převedena v souladu se smlouvou na účet žalovaného a zbytek peněžních prostředků 2.500 Kč převedl žalobce zprostředkovateli žalovaného jako provizi. Účastníci se dohodli o poskytnutí peněžních prostředků na základě žádosti a žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnuté finanční prostředky cenu úvěru 37.500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1.500 Kč, vždy k 20. dni v měsíci s první splátkou 20. 3. 2020. Žalovaný úvěr v dohodnutých měsíčních splátkách nesplácel řádně a včas, a proto došlo k zesplatnění úvěru. Žalobce odeslal žalovanému tři upomínky k úhradě a požadoval v souladu se smlouvou za každou upomínku 100 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou 31.563 Kč, tedy neuhrazené jistiny 27.063 Kč a 4.500 Kč na dlužných splátkách. Smluvní strany si smlouvou sjednaly roční zápůjčkový úrok 21,55 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikl žalovanému nedoplatek i na úroku z neuhrazené jistiny 27.063 Kč ve výši 21,55 %. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě, žalovaný však nereagoval a žalobce má proto právo na smluvní pokutu, která vznikla neuhrazením měsíčních splátek úvěru do zesplatnění, celkem 1.497 Kč (3x 499 Kč), smluvní pokutu v celkové výši 1.325 Kč (0,1 % denně ode dne zesplatnění z dlužné částky 31.563 Kč, od 23. 5. 2020 do 3. 7. 2020). 2. Okresní soud v Prostějově vydal platební rozkaz, kterým vzal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl, ten však byl podle § 173 odst. 2 o.s.ř. za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby jednání proběhlo bez jeho osobní přítomnosti, žalovaný se bez předchozí včasné, řádné omluvy nedostavil. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a věc rozhodl bez přítomnosti účastníků, vycházejíc z obsahu spisu, ze kterého provedl důkazy listinami, ze kterých zjistil následující skutkový stav. Žalobcova skutková tvrzení o poskytnutí částky 30.000 Kč na základě smlouvy o podnikatelském úvěru nebyla s ohledem na s ní související listinu označenou závazky spotřebitele a výdaje spotřebitele čestné prohlášení hodnocena jako smlouva o uzavření podnikatelského úvěru. Z potvrzení o provedení transakce z účtu [právnická osoba] na účet bez označení vlastníka bylo prokázáno, že 14. 2. 2020 byla zúčtována částka 2.500 Kč a téhož dne byla na účet č. [bankovní účet], kterým je v listině označené jako Žádost o uzavření smlouvy o úvěru označen účet žalovaného částka 27.500 Kč. Z listiny Závazky spotřebitele ze dne 1. 2. 2020 a Výdaje spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaný sdělil žalobci údaje o nákladech na bydlení, na splácení úvěru a další běžné výdaje, stejně jako své závazky. K těmto výdajům nebyly doloženy žádné doklady ověřující tvrzenou výši. 4. Z listiny označené upomínka pro smlouvu [číslo] z 25. 3. 2020 a 22. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalobce žalovaného upomínal o zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost účtovat smluvní pokutu a náklady na upomínku, přičemž dluh činil 1.500 Kč + upomínka 100 Kč, resp. 3.000 Kč + upomínka 200 Kč. Z předžalobní výzvy z 22. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl o dlužnou částku upomínán. 5. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovanému poskytl částku 30.000 Kč, ve dvou platbách na žalovaným označené účty ve výši 2.500 Kč a 27.500 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Obsah účastníky uzavřené smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, bez ohledu na její označení, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o úvěru shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci částku 30.000 Kč představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Žalovaný byl žalobcem vyzván k vrácení dlužné částky upomínkou zaslanou dne 22.5.2020, bylo rozhodnuto i o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od data následujícího po dni plnění do zaplacení. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data jím tvrzené splatnosti pohledávky do 7.7.2020 nevznikl, stejně jako nárok na upomínky a smluvní pokutu dle neplatné smlouvy a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce se přitom svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o těchto závěrech soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř. tak, že žalobci byly přiznány náklady řízení podle vyhl. č. 177/96 Sb. v aktuálním znění z tarifní hodnoty 30.000 Kč, dle § 14 b) za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, jeden úkon dle vyhl. č. 177/96 Sb. v aktuálním znění po 2.300 Kč a jeden režijní paušál 300 Kč, soudní poplatek 1.388 Kč a 21 % DPH ve výši 798 Kč a žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit tyto náklady řízení v celkové výši 5.986 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku 13. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.