9 C 129/2021-43 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 16. 3. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 5.500 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o půjčce, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 29. 2. 2016, na jejímž základě žalobce půjčil žalovanému částku ve výši 10.000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit jistinu půjčky ve výši 10.000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7.700 Kč v týdenních splátkách po 295 Kč počínaje 7. 3. 2016. Žalovaný se dostal do prodlení, a dluh včetně příslušenství se stal ke dni 26. 12. 2016, v souladu se smluvními podmínkami, splatný. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 12.200 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k plnění předžalobní výzvou. Žalovaný však nereagoval. 2. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu, k čemuž mu byla stanovena lhůta 15 dnů. Lhůta uplynula marně. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobce se po omluvě nedostavil, souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud postupoval dle § 101 o.s.ř. a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o peněžité zápůjčce [číslo] uzavřené dne 29. 2. 2016, mezi žalovaným a žalobcem, bylo zjištěno, že žalovaný převzal v hotovosti od žalobce částku 10.000 Kč, což stvrdil svým podpisem. Podle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobci úrok ve výši 1.300 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatek za možnost splátek v hotovosti ve výši 4.400 Kč, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 17.700 Kč, v 59 týdenních splátkách, každé ve výši 295 Kč. 5. Z tvrzení žalobce a z Informací o smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný splatil na dluh ze smlouvy částku celkem ve výši 12.200 Kč. 6. Žalobce zaslal dne 13. 12. 2018 žalovanému výzvu k plnění (předžalobní upomínku). Z obsahu spisu nevyplývá, že žalovaný žalobci něčeho po předžalobní výzvě zaplatil. Žalovaný soudu žádné důkazy nenavrhl. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smluv o zápůjčkách, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce sice uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. platného ve znění ke dni uzavření smlouvy, je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je tedy nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo zapotřebí posoudit, zda žalobce jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18), podle kterých byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, a ani toto v žalobě netvrdil. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany žalobce jako věřitele nedošlo k dostatečnému odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Žalobce se svou nepřítomností na jednání konaném dne [datum] vzdal práva být poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. 14. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, jelikož částka ve výši 10.000 Kč, kterou přijal žalovaný od žalobce je bezdůvodným obohacením podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (z důvodu neplatnosti smlouvy o zápůjčce šlo o prospěch poskytnutý bez právního důvodu). Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z provedených listinných důkazů, podle kterých žalovaný převzal 10.000 Kč a žalobci splatil 12.200 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy tak žalobci další nároky nepřísluší. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě však procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.