9 C 177/2021-142 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 16. 3. 2021 se domáhal žalobce zaplacení 23.850,89 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.163,25 Kč za dobu od 24. 5. 2020 do 1. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 23.850,89 Kč ve výši 10 % ročně od 2. 2. 2021 do zaplacení a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřeli účastníci 20. 5. 2019 smlouvu o hotovostním úvěru„ [název] [úvěru]“ č. [číslo], jejíž součástí byly podmínky poskytování hotovostního úvěru v [peněžní ústav], Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtu fyzických osob a Sazebník bankovních poplatků [peněžní ústav] Smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, přes internetové bankovnictví žalovaného. Dohodnutá výše jistiny úvěru činila 40.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 24 měsíčních splátek ve výši 1.666,67 Kč, splatných vždy ke 23. dni v měsíci. Smlouvou byly sjednány úroky 0,00 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Žalobce byl podle smlouvy oprávněn odstoupit od smlouvy, pokud by se žalovaný octil v prodlení se splácením více než dvou splátek nebo jedné splátky déle než tři měsíce. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a smlouvu porušil, neboť za březen, duben a květen 2020 nezaplatil žádnou splátku. Žalobce využil svého práva a ke dni 23. 5. 2020 od smlouvy odstoupil. Žalovaný žalobci dluží jistinu 23.600,89 Kč, poplatky ve výši 250 Kč a neuhrazený úrok zvýšený o sazbu zákonného úroku z prodlení z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období ke dni 1. 2. 2021, zkapitalizovaný částkou 1.163,25 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny 23.850,89 Kč od 2. 2. 2021. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani po předžalobní výzvě. 2. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli účastníci řádně obesláni, žalovaný se bez předchozí a řádné omluvy, i přes poučení soudu nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 o.s.ř. a věc rozhodl bez přítomnosti žalovaného. 3. Z důkazů, které žalobce předložil, zjistil soud následující skutkový stav. Smlouva byla uzavřena 20. 5. 2019, ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [název] [úvěru]“ č. [číslo] [úvěru] byla prokázána skutková tvrzení žalobce o uzavřené smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 40.000 Kč, v režimu„ [název]“, způsobu splácení, tedy 24 měsíčních splátek po 1.666,67 Kč, což prokázal také harmonogram splátek, poplatky ve výši jednorázové platby 800 Kč, celkové částce dluhu 40.800 Kč. Úvěr byl poskytnut z výpůjční úrokovou sazbou 0 % s tím, že změní-li se předpoklady poskytnutí úvěru, změní se i výše RPSN. Roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 1,96 % a odpovídala jednorázovému poplatku, který byl stanoven smlouvou. Účastníky byla sjednána také možnost odstoupení od smlouvy v případě neplnění smluvních závazků. Z historie úvěrového účtu [číslo] byla prokázána skutková tvrzení žalobce o výši dosud neuhrazené jistiny, která činila 23.600,89 Kč, resp. 23.601 Kč. Historie úvěrového účtu odpovídala transakční historii účtu za období uzavření původní smlouvy o účtu, tedy od listopadu 2016 do ukončení úvěrového vztahu 18. 1. 2021. Z„ poslední výzvy k uhrazení dlužné částky“ z 23. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván o úhradu dlužné pohledávky tehdy ve výši 2.843,34 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy, s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy v případě, že nebude částka uhrazena. Z interních dokladů žalobce bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na úvěr ve výši 40.000 Kč od 24. 6. 2019 do 23. 9. 2019 4 x po 1.666,65 Kč, 23. 10. 2019 částku 14,05 Kč, 24. 10. 2019 částku 1.652,60 Kč, 11. 12. 2019 částku 1.666,65 Kč, stejně jako 21. 1. 2020, 23. 1. 2020 částku 1.463,25 Kč, 24. 1. 2020 částku 203,40 Kč, 4. 3. 2020 částku 1.666,65 Kč, 14. 5. 2020 částku 605,53 Kč, 8. 6. 2020 částku 793,73 Kč, celkem tedy zaplatil 16.399,11 Kč. Z oznámení o právním zastoupení a předžalobní výzvě bylo prokázáno, že žalovaný byl k úhradě dlužných částek vyzván předžalobní výzvou. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 40.000 Kč a zaplatil 16.399 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Samotný fakt dříve založeného účtu žalovaného u žalobce k důslednému posouzení úvěryschopnosti žalovaného, dle názoru soudu nestačí.. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o půjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 23.601 Kč, představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení, které je rozdílem mezi poskytnutou částkou 40.000 Kč a vrácenou částkou 16.399,11 Kč, resp. 16.399 Kč. Žalovaný byl žalobcem vyzván k vrácení dlužné částky upomínkou zaslanou dne 23. 5. 2020, nereagoval. Proto bylo rozhodnuto i o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužného rozdílu 23.601 Kč od data následujícího do sedmi dnů. Z důvodu neplatné smlouvy o půjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky do 1. 6. 2020 nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části úroků z prodlení jako nedůvodná zamítnuta. Žalovaný se přitom svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o závěrech soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. 11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v nepatrné části, nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce byl neúspěšný v nepatrné části a soud proto přiznal náklady řízení v nekrácené výši. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.193 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterém