9 C 188/2021-68 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.000 Kč od 31. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 50 Kč a částky 1.034,83 Kč, ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 9. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, a na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v den uzavření smlouvy prostřednictvím zprostředkovatele úvěru hotovostní zápůjčka ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve třicetidenní lhůtě od poskytnutí v jediné splátce. Žalovaný úvěr nesplatil, právnímu předchůdci žalobce proto vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovaný žalobci zaplatil po postoupení pohledávky 3 x 1.000 Kč. Žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však nezaplatil. 2. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl. Podle § 173 odst. 2 za použití ust. § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) byl platební rozkaz zrušen. 3. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně. 4. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, jak to navrhl žalobce (§ 115a o. s. ř.), a soud vyhlásil rozsudek ve věci, aniž by byl jako účastník řízení o vyhlášení rozsudku předem vyrozuměn. Soud mu stanovil pro vyjádření se lhůtu 15 dnů a poučil jej o důsledcích nečinnosti, které povedou k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Žalovanému uplynula lhůta marně. 5. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem, byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému téhož dne poskytl právní předchůdce žalobce 6.000 Kč, dle smlouvy splatných ve třicetidenní lhůtě. Z předložených listinných důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný zaplatil. 6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. (§ 2396 o. z.) Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. (§ 2397 o. z.) Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.) 7. Mají-li být plnění úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. (§ 1802 o. z.) Není-li doba placení úroku ujednána, platí se úroky s jistinou, je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. (§ 1805 o. z.) Úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. (§ 1806 o. z.) 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 věta první téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný převzal 6.000 Kč. Obsah tvrzené smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18), podle kterých byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr povinen posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce sice tvrdil, že proběhl schvalovací proces, při němž s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, předloženými listinami však žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil veškeré potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného. 14. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce, jako věřitele žalovaného nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka a smlouvu o úvěru shledal proto v důsledku výše uvedeného neplatnou. Proto rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši 6.000 Kč (s ohledem na nejasnost, z jakého důvodu byly žalovaným zaplaceny částky 3 x 1.000 Kč), a o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) z dlužné částky od 31. 12. 2020 do zaplacení (od marného uplynutí lhůty pro zaplacení po neúspěšné výzvě žalobce), neboť žalovaný byl nečinný. Z důvodu neplatné smlouvy o úvěru žalobci nárok na kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. 15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 6.000 Kč, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. po 200 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21