9 C 238/2021-58 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 26. 3. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 21.050 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.160,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6.098,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 9. 2. 2017, mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným, ve výši 15.000 Kč. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce 9. 2. 2017, po předchozím prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalovanému v hotovosti 15.000 Kč a žalovaný se zavázal splatit mimo jistiny 15.000 Kč i 11.100 Kč, sestávající z úroku za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.100 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje od 16. 2. 2017 s poslední splátkou dne 22. 3. 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo nejpozději den po dni splatnosti poslední sjednané splátky, tedy 22. 3. 2018 právo požadovat zbývající neuhrazenou jistiny úvěru 15.000 Kč a neuhrazené poplatky ve výši 6.050 Kč. Dle smluvních podmínek byla neuhrazená jistina dále úročena úrokem ve výši 23,72 % ročně. Žalovaný na dluh zaplatil celkem 5.050 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného zaplaceno na dluh ničeho. Žalobce vyzval žalovaného k plnění předžalobní výzvou. Žalovaný však nereagoval. 2. Soud vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl. Platební rozkaz byl podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu, k čemuž mu byla stanovena lhůta 15 dnů. Lhůta uplynula marně. 4. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobce svou neúčast na jednání omluvil. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 9. 2. 2017, mezi žalovaným a společností [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalovaný převzal v hotovosti částku 15.000 Kč, což stvrdil svým podpisem. Podle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli úrok ve výši 2.100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatek za možnost splátek v hotovosti ve výši 6.000 Kč, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 26.100 Kč, v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla zjištěna aktivní legitimace žalobce. 7. Dle žalobních tvrzení žalovaný splatil na dluh ze smlouvy [číslo] celkem 5.050 Kč. 8. Žalovaný soudu žádné důkazy nenavrhl. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti mající význam pro rozhodnutí ve věci. 9. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. (§ 2396 o. z.) Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. (§ 2397 o. z.) Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.) 10. Mají-li být plnění úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. (§ 1802 o. z.) Není-li doba placení úroku ujednána, platí se úroky s jistinou, je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. (§ 1805 o. z.) Úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. (§ 1806 o. z.) 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 věta první téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). (§ 1879 o. z.) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (§ 1880 odst. 1 o. z.). 17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. platného ve znění ke dni uzavření smlouvy je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je tedy nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo zapotřebí posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce však přes svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil jakékoliv kroky potřebné pro zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k dostatečnému odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). 18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z prov