9 C 315/2020-37 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 14. 9. 2020, doplněným podáním ze dne 15. 9. 2020, se žalobce domáhal zaplacení částky 1.474 Kč s příslušenstvím, z titulu náhrady nákladů na dopravu žalovaného z [obec] do [nemocnice] ve výši 62 Kč, a náhrady nákladů vynaložených žalobcem za odborná lékařská vyšetření a ošetření žalovaného dne 5. 1. 2020 v nemocnici [obec] ve výši 781 Kč a ve výši 1.412 Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že dne 5. 1. 2020 byl žalovaný dopraven služebním vozidlem policie z [obec] do nemocnice [obec], a to vzhledem k výsledku testu na návykové látky provedené Policií ČR s naměřenou hodnotou přítomnosti látek Amphetaminny a Canabis. Žalovaný vyúčtované částky žalobci neuhradil, byl proto o zaplacení upomínám. Na výzvu žalobce žalovaný nereagoval. 2. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl. Elektronický platební rozkaz byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k záměru soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu a tam založených listinných důkazů. Byla mu pro to stanovena lhůta 15 dnů a žalovaný byl poučen, že jeho nečinnost bude soud považovat za souhlas s postupem podle § 115a o.s.ř. Lhůta uplynula marně. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. 4. K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí. (§ 115a o.s.ř.) 5. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Podle úředního záznamu ze dne 5. 1. 2020 Policie České republiky, [označení krajského ředitelství policie], územního odboru [obec], Územní odbor [obec], [číslo jednací] [číslo], byl žalovaný dne 5. 1. 2020 předán příslušníky policie k ošetření a vyšetření nemocnici [obec], poté co mu byla dne 4. 1. 2020 naměřena přítomnost amfetaminů a kanabinoidů v těle. Hlídka policie provedla žalovanému test na návykové látky při zastavení vozidla řízeného žalovaným na 25. km dálnice [označení dálnice]. Z protokolu o vyčíslení nákladů za použití služebního vozidla ze dne 6. 4. 2020 bylo zjištěno, že náklady na převoz žalovaného do nemocnice činily celkem 62 Kč při ujeté vzdálenosti 10 km, kombinované spotřebě 6,4 l BA/100 km a sazbě základní náhrady 4,20 Kč/km. Z faktury [číslo] ze dne 23. 1. 2020, splatné dne 22. 2. 2020, bylo zjištěno, že žalobci bylo vyúčtováno ošetření – cílený imunochemický záchyt žalovaného v ceně 630,99 Kč a z faktury [číslo] ze dne 21. 1. 2020, splatné dne 4. 2. 2020, bylo zjištěno, že žalobci bylo nemocnicí [obec] vyúčtováno vyšetření - klinické vyšetření žalovaného při podezření z požití či podání návykových, psychotropních a jiných látek než alkohol, v ceně 780,85 Kč. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku uhradil, přestože byl k úhradě vyzván výzvou ze dne 19. 6. 2020. 6. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. 7. Podle § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. 8. Podle § 89e odst. 1 věta první zák. č. 373/2011 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 9. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a citovanou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný dne 4. 1. 2020 pod vlivem návykových látek nekontroloval své chování a tím bezprostředně ohrožoval sám sebe i své okolí. Byl proto Policií ČR v souladu s § 89b odst. 1 a 89c odst. 1 z. č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách umístěn v záchytné stanici nemocnice [obec], neboť tuto hrozbu nebylo možné odvrátit jinak,. Dopravu do záchytné stanice zajišťovala Policie ČR a žalovaný je proto povinen podle § 89e odst. 1 výše citovaného zákona uhradit Policii ČR náklady na dopravu do záchytné stanice podle vyhlášky č. 463/2017 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání motorových vozidel a stravného, a vynaložené náklady na nezbytné vyšetření a ošetření žalovaného, které byly nemocnicí vyúčtována a žalobcem uhrazeny. Žalovaný je povinen uhradit také úrok z prodlení ve výši podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu ve výši celkem 200 Kč za dva režijní paušály 2 x 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. 11. Ve výroku III. soud rozhodl v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého poplatková povinnost přešla na žalovaného, když žalobce byl od soudního poplatku osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb.). 12. Lhůty k plnění byly stanoveny v prodloužené lhůtě v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.