9 C 321/2020-35 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 16. 9. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 299 Kč s příslušenstvím, jako náhrady nákladů na dopravu žalovaného z [obec] do [zdravotnického] [zařízení] [obec]. Dle žaloby byl žalovaný 6. 3. 2020 dopraven služebním vozidlem [bezpečnostní složky státu] z [obec] do protialkoholní záchytné stanice [zdravotnického] [zařízení] [obec], poté co zakročující [příslušníci bezpečnostní složky státu] provedli dechovou zkoušku zjištění alkoholu v krvi, s orientační naměřenou hodnotou 2,76 promile alkoholu v krvi. Žalobce žalovanému vyúčtoval náklady cesty, žalovaný částku neuhradil a byl proto upomínám. Na výzvu žalobce žalovaný nereagoval. 2. Okresní soud v Prostějově vydal platební rozkaz, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl. Platební rozkaz byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) zrušen. 3. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k záměru soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu a tam založených listinných důkazů. Byla mu pro to stanovena lhůta 15 dnů a žalovaný byl poučen, že jeho nečinnost bude soud považovat za souhlas s postupem podle § 115a o.s.ř. Lhůta uplynula marně. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. 4. K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí. (§ 115a o.s.ř.) 5. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Podle úředního záznamu [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizováno 6 slov], [číslo jednací] [číslo] ze dne 6. 3. 2020 bylo zjištěno, že na adresu [obec], [ulice a číslo] byla pro chování žalovaného (bouchání do dveří, nepřetržitého zvonění a hrubé urážky vykazujících znaky přestupku) vyslána hlídka [anonymizováno]. Žalovaný byl 6. 3. 2020 předán [anonymizována dvě slova] k ošetření v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici [název] [zdravotnického] [zařízení], poté co mu bylo zakročujícími [příslušníky] (v 9:13 hod) naměřeno 2,76 promile alkoholu v organismu. Z protokolu o vyčíslení nákladů za použití služebního vozidla na převoz žalovaného do záchytné stanice ze dne 6. 3. 2020 bylo zjištěno, že náklady činily celkem 299 Kč, při ujeté vzdálenosti 46 km, kombinované spotřebě 7,2 l BA/100 km a sazbě základní náhrady 4,20 Kč/km. Z výzvy k zaplacení nákladů [číslo jednací] ze dne 14.4.2020, s termínem nejpozději do 31.5.2020 a předžalobní výzvy ze dne 19.6.2020 bylo zjištěno, že žalovanému byly náklady dopravy žalobcem vyčísleny a o jejich úhradu byl po marném uplynutí stanovené splatnosti upomínán. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku uhradil, přestože byl k úhradě vyzván výzvou ze dne 14. 4. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2020. 6. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. 7. Podle § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. 8. Podle § 89e odst. 1 věta první zák. č. 373/2011 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 9. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav a výše citovanou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný dne 6. 3. 2020 pod vlivem alkoholu nekontroloval své chování a tím bezprostředně ohrožoval sebe i své okolí. Tuto hrozbu nebylo možné odvrátit jinak a byl proto žalobcem umístěn v záchytné stanici. Dopravu do záchytné stanice zajišťoval žalobce služebním vozidlem a náklady dopravy vyúčtoval v souladu se zákonem a vyhláškou o cestovních náhradách, podle ujetých km, nákladů na pohonné hmoty při průměrné spotřebě služebního vozidla a amortizaci. Žalovaný byl povinen podle § 89e odst. 1 uhradit žalobci náklady na dopravu do záchytné stanice podle vyhlášky č. 463/2017 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání motorových vozidel a stravného, tuto svou povinnost však nesplnil. Žalovaný nezaplatil a protože se ocitl v prodlení s úhradou nákladů žalobce, účtovaná částka je již po splatnosti, na výzvy k úhradě nereagoval byl zavázán k povinnosti uhradit nejen náklady cesty, ale také úrok z prodlení ve výši podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu ve výši celkem 200 Kč za dva režijní paušály 2 x 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. 11. Ve výroku III. soud rozhodl v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého poplatková povinnost přešla na žalovaného, když žalobce byl od soudního poplatku osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb.). 12. Lhůty k plnění byly stanoveny v prodloužené lhůtě v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.