9 C 51/2021-84 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 11. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 16.256,06 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.548,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.607,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.950 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8.950 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, ze smlouvy o zápůjčce ve výši 10.000 Kč, [číslo] uzavřené dne 11. 12. 2017 mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce, po předchozím prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti dne 11. 12. 2017 a žalovaný se zavázal splatit mimo jistiny ve výši 10.000 Kč i částku ve výši 8.380 Kč, sestávající z úroku za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.451 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3.009 Kč a odměny za zpracování a doručení ve výši 2.920 Kč, vše v 18 měsíčních splátkách po 1.022 Kč s poslední splátkou dne 11. 6. 2019. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 18. 12. 2017, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo nejpozději dne 12. 6. 2019 (den po dni splatnosti poslední sjednané splátky) právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 8.950 Kč, poplatků ve výši 7.306,06 Kč, a dle smluvních podmínek byla neuhrazená jistina dále úročena úrokem ve výši 29 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného zaplaceno na dluh ničeho. Žalovaný na dluh zaplatil celkem 1.050 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k plnění předžalobní výzvou. Žalovaný však nereagoval. 2. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu, k čemuž mu byla stanovena lhůta 15 dnů. Lhůta uplynula marně. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, zástupce žalobce byl přítomen. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 11. 12. 2017, mezi žalovaným a společností [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalovaný převzal v hotovosti od zástupce společnosti částku 10.000 Kč, což stvrdil svým podpisem. Podle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli úrok ve výši 2.451 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3.009 Kč a poplatek za možnost splátek v hotovosti ve výši 2.920 Kč, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 18.380 Kč, v 18 měsíčních splátkách ve výši 1.022 Kč a poslední splátky ve výši 1.006 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla zjištěna aktivní legitimace žalobce. 6. Z Karty zákazníka ze dne 11. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný sdělil společnosti údaje o svých příjmech (invalidní důchod ve výši 8.766 Kč měsíčně). Údaje byly společností ověřeny na základě výměry důchodu. 7. Z tvrzení žalobce a Tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný splatil na dluh ze smlouvy [číslo] částku celkem ve výši 1.050 Kč. 8. Žalobce zaslal dne 23. 4. 2020 žalovanému výzvu k plnění (předžalobní upomínku). Z obsahu spisu nevyplývá, že žalovaný žalobci něčeho po předžalobní výzvě zaplatil. Žalovaný soudu žádné důkazy nenavrhl. 9. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti mající význam pro rozhodnutí ve věci. 10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 věta první téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). (§ 1879 o. z.) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (§ 1880 odst. 1 o. z.). 17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. platného ve znění ke dni uzavření smlouvy je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je tedy nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo zapotřebí posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Právní předchůdce žalobce toliko zjistil měsíční příjmy žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k dostatečnému odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). 18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z provedených listinných důkazů, podle kterých žalovaný čerpal 10.000 Kč, a uhradil 1.050 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k povinnosti vrátit žalobci plnění poskytnuté bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení ve výši 8.950 Kč, a rovněž zaplatit úroky z prodlení z částky 8.950 Kč ve výši stanovené § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od data následujícího po dni postoupení pohledávky, to je od 21. 1. 2020 do zaplacení, jak bylo rozhodnuto výrokem I. tohoto rozsudku. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci další nároky na úhradu sjednaných smluvních úroků, a poplatků, které byly shledány neplatnými, nepřísluší. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl pom