13 C 124/2022-60 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 30. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12.792 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Pohledávka byla dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci se konalo dne 2. 8. 2022 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil a ze kterého se žalobkyně a její právní zástupce omluvili podáním ze dne 26. 7. 2022. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 8.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v týdenních splátkách po 328 Kč. - Ze zákaznické karty ze dne 14. 11. 2005, že věřitel před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněných údajů o jeho majetkových poměrech. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, že pohledávka ve výši 12.792 Kč byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o postoupení vyrozuměn. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně, včetně podacího lístku, adresované žalovanému dne 11. 11. 2021, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů v zákaznické kartě. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se takto jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ustanovení § 497 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 499 obč. zák., za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 52 odst. 3 obč. zák., spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Poruší-li však věřitel svoji povinnosti a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy nedostojí svojí povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené úvěrové smlouvy k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31.12.2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 497 obč. zák.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 8.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala povinnost řádného hospodáře prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když pouhou kartu zákazníka vyplněnou na základě údajů poskytnutých dlužníkem (a již nijak neověřovaných) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 8.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty prostředky ve výši 8.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně do doby postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil na svůj dluh částku 4.346 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 2.654 Kč coby plnění, které žalovaný od předchůdce žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den 10. 4. 2022, tedy den následující po doručení žaloby žalovanému (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) (výrok I.) S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému náklady řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly. (výrok III.) Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).