13 C 161/2022-59 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 82.784 Kč s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s žalobkyní smlouvu nazvanou Smlouva o zápůjčce [číslo] dne [datum] smlouvu nazvanou Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě kterých poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky v celkové výši 40.000 Kč (částky 20.000 Kč a 20.000 Kč). Žalovaná se ve smlouvě zavázala tyto částky vrátit společně s poplatky za poskytnutí zápůjčky v souhrnné výši 32.518 Kč. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, na dluhu z první smlouvy o zápůjčce uhradila dohromady částku 6.045 Kč, na dluhu z druhé smlouvy neuhradila žalovaná ničeho. Dále žalobkyně požadovala úhradu sjednaných smluvních pokut, a to ve výši 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky. Tyto smluvní pokuty kapitalizovala na částku 10.000 Kč za první smlouvu a na částku 10.000 Kč za druhou smlouvu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaná ani žalobkyně nedostavila. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v týdenních splátkách po 2.015 Kč, kdy první splátka je splatná do 7. dne od data uzavření smlouvy. - Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v týdenních splátkách po 2.015 Kč, kdy první splátka je splatná do 7. dne od data uzavření smlouvy. - Z karty zákazníka ze dne [datum] a ze dne [datum], že věřitel před poskytnutím zápůjček zkoumal úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněných údajů o jejích majetkových poměrech. - Z upomínek právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání, adresované žalované ze dne [datum], že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. - Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce [číslo] že žalovaná na dluhu uhradila od [datum] do [datum] částku 6.045 Kč. - Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce [číslo] že žalovaná na dluhu neuhradila ničeho. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v souhrnné výši 40.000 Kč v hotovosti. Před poskytnutím úvěrů byla zkoumána úvěruschopnost žalované pouze na základě žalovanou vyplněných údajů v kartě zákazníka. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazky žalobkyně a žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 40.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když pouhou kartu zákazníka vyplněnou na základě údajů poskytnutých dlužníkem (a již nijak neověřovaných) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 40.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky z jednotlivých smluv ve výši 20.000 Kč a 20.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh ze smlouvy [číslo] ve výši 20.000 Kč uhradila částku 6.045 Kč, na dluh ze smlouvy [číslo] neuhradila ničeho. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení zbývajících částek ve výši 13.955 Kč (ze smlouvy [číslo]) a částky 20.000 Kč (ze smlouvy [číslo]) coby plnění, které žalovaná od žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den [datum],