13 C 260/2021-73 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 28. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 22.434,74 Kč s odůvodněním, že žalovaná dne 29. 11. 2015 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo], na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Pohledávka byla dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Do doby postoupení byla žalovanou na dluhu uhrazena částka 3.665,26 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalované. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 15.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v týdenních splátkách po 450 Kč, kdy první splátka je splatná do 7. dne od data uzavření smlouvy. - Z karty zákazníka ze dne 29. 11. 2015, že věřitel před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněných údajů o jejích majetkových poměrech. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, že pohledávka ve výši 22.434,74 Kč s příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o postoupení vyrozuměna. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání, adresované žalované ze dne 13. 5. 2021, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované pouze na základě žalovanou vyplněných údajů v kartě zákazníka. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Poruší-li však věřitel svoji povinnosti a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy nedostojí svojí povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené úvěrové smlouvy k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku v celkové výši 15.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když pouhou kartu zákazníka vyplněnou na základě údajů poskytnutých dlužníkem (a již nijak neověřovaných) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 15.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 8. S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 15.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně do doby postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila na svůj dluh částku 3.665,26 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 11.334,74 Kč coby plnění, které žalovaná od předchůdce žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den 10. 8. 2021, tedy den následující po doručení žaloby žalované (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) (výrok I.) 9. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované náklady řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly. (výrok III.) 11. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).