13 C 28/2022-77 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 9.445 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal nejpozději do [datum] tuto částku vrátit pravidelnými měsíčními splátkami. Na tuto smlouvu žalovaný uhradil celkem částku 5.990 Kč. Následně uzavřel žalovaný se stejnou společností dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal nejpozději do [datum] tuto částku vrátit pravidelnými měsíčními splátkami. Na tuto smlouvu uhradil částku celkem 1.565 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Pohledávky byly dne [datum] postoupeny na žalobkyni. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a věc byla následně postoupena na Okresní soud v Prostějově. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů – smlouvou o půjčce [číslo] smlouvou o půjčce [číslo] smluvními podmínkami, kartami zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o zaslání žalovanému a předžalobní výzvou s dokladem o odeslání žalovanému. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o půjčce, a to smlouvu o půjčce [číslo] ze dne [datum], na základě které mu poskytl částku 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v týdenních splátkách po 305 Kč, a smlouvu o půjčce [číslo] ze dne [datum], na základě které mu poskytl částku 7.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v týdenních splátkách po 213 Kč. Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného pouze z vyplněné karty zákazníka, a to ze dne [datum] a [datum]. S účinností ke dni [datum] byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Do doby postoupení žalovaný uhradil na smlouvu [číslo] částka 5.990 Kč a na smlouvu [číslo] částka 1.565 Kč. Dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě zbývajících částek, přičemž ten ničeho neuhradil. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazky žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši z obou smluv 17.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, když vycházela pouze z karty zákazníka a údaje zde uvedené nijak neověřovala. Obě smlouvy jsou tak neplatné a do úvahy přichází pouze posoudit nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Nicméně žalobkyně svoji žalobu postavila pouze na požadavku domoci se nároku z tohoto titulu a žádné další nároky (např. poplatky, smluvní pokuty, smluvní úroky apod.) po žalovaném nepožaduje. Protože žalovaný do dnešního dne dluží žalobkyni rozdíl mezi tím, co mu bylo poskytnuto a mezi uhrazenou částí včetně zákonného úroku z prodlení, vyhověl soud žalobě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože však žalobkyně nesprávně spočítala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, když ze smlouvy [číslo] činí úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 5.435 Kč od [datum] do [datum] částku 1.050,04 Kč a ze smlouvy [číslo] činí úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 4.010 Kč Kč od [datum] do [datum] částku 855,21 Kč, soud musel žalobu ohledně těchto částí kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení zamítnout (výrok II.) soud v tomto rozsahu žalobě žalobkyně vyhověl. (výrok I.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč. Žalobkyně byla ve své žalobě úspěšná z 99,85 % a neúspěšná v rozsahu 0,15 %. Toto soud považuje za poměrně nepatrnou část neúspěchu ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř., a proto rozhodl o tom, že se žalobkyni přiznává plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.445 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).