13 C 327/2021-76 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 16. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6.900 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne 19. 6. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu nazvanou Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč. Tento závazek měl žalovaný splatit jednorázově dne 10. 7. 2020 společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1.900 Kč. Pohledávka byla dle tvrzení žalobkyně dne 16. 11. 2020 postoupena na žalobkyni. Do doby postoupení nebylo žalovaným na dluhu uhrazeno ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalobkyně nedostavila, přičemž se soudu omluvila dne 28. 2. 2022. Žalovaný se dostavil osobně. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaný tvrdil, že s předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru neuzavřel a pokud ano, tak předchůdce žalobkyně nezkoumal jeho úvěruschopnost. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní (smlouvou o zápůjčce, standardními informacemi o zápůjčce [anonymizováno], potvrzením o provedené platbě, upomínkou včetně dokladu o odeslání žalovanému, smlouvou o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávky na žalovaného a dokladu o odeslání žalovanému, a dále zprávou [právnická osoba]) a po takto provedeném dokazování má soud za prokázán následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] srov.o. dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalovanému poskytl částku 5.000 Kč na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1.900 Kč nejpozději do 10. 7. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, avšak ani přes předžalobní výzvu na žalované částce ničeho neuhradil. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet zápůjčku pouze podle informací poskytnutých žalovaným v rámci elektronické žádosti o spotřebitelský úvěr. 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když pouze údaje formulářově vyplněné dlužníkem (a již nijak neověřovaných) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 5.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 7. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 5.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně do doby postoupení pohledávky na žalobkyni neuhradil na svůj dluh ničeho. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 5.000 Kč coby plnění, které žalovaný od předchůdce žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den 22. 1. 2022, tedy den následující po doručení žaloby žalovanému (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) (výrok I.) 8. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.437,48 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše 6.534 Kč (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v