13 C 4/2022-93 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení a nákladů tohoto řízení s odůvodněním, že od [datum] byla žalobkyně zaměstnavatelem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] byla žalovanému omylem vyplacena mzda jiného zaměstnance ve výši 21.142 Kč, a to na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Toto žalobkyně ihned žalovanému oznámila, přičemž ten výslovně vzal na vědomí, že se tak stalo, a že je povinen tuto mylně přijatou platbu žalobkyni vrátit. Toto však neučinil, a to ani po výzvách ze strany žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: -) Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný nastoupil k žalobkyni do pracovního poměru ke dni [datum] na dobu určitou do [datum] se sjednanou zkušební dobou v trvání 3 měsíců. -) Z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o mylně zaslané platbě, přičemž toto výslovně vzal na vědomí a byl dále žalobkyní upomínán s vrácením částky 21.142 Kč. -) Z přehledu platebních příkazů soud zjistil, že mzda zaměstnance žalobkyně pana [jméno] [příjmení] ve výši 21.142 Kč byla zaslána na bankovní účet č. [bankovní účet], na který žalobkyně vyplácela mzdu i žalovanému. -) Z usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – město, ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobkyně měla povinnost žalovanému provádět srážky ze mzdy a příjmů. -) Ze zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne [datum] včetně dodejky a online sledování zásilky soud zjistil, že žalobkyně zrušila pracovní poměr s žalovaným ve zkušební době dne [datum], přičemž toto zrušení bylo žalovanému zasláno poštou. -) Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] včetně dodejky soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě mylně vyplacené mzdy. -) Z e-mailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se pokusila žalovanému doručit předžalobní upomínku i pomocí e-mailu, když na poštu žalobkyně žalovaný nijak nereagoval. -) Ze zprávy [obec] spořitelny, a.s. soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. [bankovní účet] byl ke dni [datum] žalovaný a že tento den na tento účet přišla od žalobkyně platba ve výši 21.142 Kč. Podle § 331 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pracovní smlouva, která žalovanému založila pracovní poměr na dobu určitou od [datum] do [datum]. Žalobkyně dne [datum] mylně zaslala žalovanému mzdu jiného zaměstnance, a to pana [jméno] [příjmení], na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož je žalovaný jediným vlastníkem a disponentem. Tuto skutečnost žalobkyně žalovanému ihned oznámila e-mailem, žalovaný na to výslovně uvedl, že tuto skutečnost bere na vědomí, včetně své povinnosti tuto platbu žalobkyni ihned vrátit. Platbu však žalovaný žalobkyni již nevrátil, a to ani přes urgence žalobkyně a předžalobní výzvu, která byla žalovanému zaslána dne [datum]. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla finanční částka od zaměstnavatele (žalobkyně) vyplacena na jeho účet, a to omylem a žalovaný si je vědom toho, že jde o mylně zaslanou mzdu a od mylného zaslání platby neuběhlo více jak 3 roky ve smyslu shora citované právní úpravy, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dluh včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dál jen „o. z.“) ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12.665 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.058 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21.142 Kč sestávající z částky 1.980 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé, účast na jednání dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 473 Kč za 40 ujetých km v částce 273 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,5 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.593 Kč ve výši 2.014 Kč (výrok II.) Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro delší lhůtu neshledal důvody (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).