14 C 109/2022-113 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6.000 Kč. Žalovaný do doby zahájení řízení dle tvrzení žalobkyně na dluhu uhradil částku 9.480 Kč, která v sobě zahrnuje i sjednané úroky. Na jistině tak dle tvrzení žalobkyně zbývalo uhradit částku 1.634,16 Kč, na úrocích částku 337,08 Kč, na smluvní pokutě částku 498 Kč s příslušenstvím, na náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného částku 1.800 Kč a dále žalobkyně požadovala úrok za poskytnutí úvěru ve výši 93,78 % ročně z částky 1.634,16 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření s postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dne [datum] (čtvrtek - pracovní den), nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání, které bylo doručováno obdobným způsobem, mu bylo doručeno dne [datum] (pondělí [datum], § 49 odst. 4 o.s.ř.). Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), kterou žalovaný podepsal dne [datum], na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet. Žalobkyně před poskytnutím půjčky zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný do doby podání žaloby uhradil žalobkyni na dluhu celkem částku ve výši 9.480 Kč, která spočívala v dlužné jistině a sjednaných úrocích. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Závazek žalobkyně a žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 6.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele, postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Žalobkyni v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně si formálně vyžádala různě listiny dokládající schopnost žalovaného úvěr zaplatit, ale již se nezabývala jejich obsahem. Pokud by postupovala s odbornou péči, musela by zjistit z registru [příjmení], že žalovaný není schopen platit za služby elektronických komunikací a dluží již 4 splátky. Pokud žalovaný není schopen splácet dospělé závazky za běžně poskytované služby nelze si představit, že bude splácet závazky nově vzniklé. Je nutno též zdůraznit, že žalobce kromě této skutečnosti věděl nebo alespoň vědět měl, že žalovaný splácel žalobci z titulu dříve uzavřených úvěrů již každý měsíc 2.977 Kč. Žalobce ani jeho zástupce se k jednání nedostavili, a proto nemohli být o těchto soudem zjištěných skutečnostech poučeni podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 6.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 6.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný již žalobkyni uhradil částku 9.480 Kč, tedy částku vyšší než mu poskytnutých 6.000 Kč, dospěl soud k závěru, že ho povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalovaného nestíhá. Soud z tohoto důvodu žalobu zamítl (odst. I. výroku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně zcela úspěšný a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly (odst. II. výroku).