14 C 173/2021-51 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím jako úhradu nákladů za převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice v [obec] dne [datum] a dne [datum] s tím, že u žalovaného byla provedena dechová zkouška s pozitivním výsledkem promile alkoholu v krvi. Náklady na převoz celkem činí celkem dohromady 684 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o. s. ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, z nichž zjistil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl dne [datum] a dne [datum] v předán do PZS v [obec] s naměřeným obsahem alkoholu v krvi ve výši 2,05 promile, resp. 1,896 promile. Žalovaný byl do PZS dovezen služebními vozidly žalobkyně. Náklady na převoz činily 345 Kč, resp. 339 Kč, celkem tedy částku ve výši 684 Kč. Žalovaný na dluhu ani po předžalobní výzvě ze dne 20. 5. 2021 a dne 16. 3. 2021 ničeho neuhradil. Z předložených listin je jisté, že žalovaný byl žalobkyní ve dvou případech převezen do protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice v [obec], neboť u něj byl zjištěn obsah alkoholu v krvi. Protože byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi žalovaného, vznikla mu povinnost náklady za převoz uhradit. Přestože byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván, žalobkyni ničeho nezaplatil a ocitl se v prodlení se splněním své povinnosti. Po právní stránce soud posoudil věc dle ustanovení § 17 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, upravujících vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky. Dle odst. 4 tohoto ust. dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Žalovaný je současně vedle jistiny povinen zaplatit žalobkyni příslušenství, které žalobkyně požaduje ode dne prodlení, tj. od, a to ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o osm procentních bodů. Rozhodnutí o příslušenství z přisouzené částky je tedy výrazem aplikace ust. § 1968 alinea prvá zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení a dále § 1970 téhož zákona, dle kterého, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle jehož ustanovení § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (odst. I. výroku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení účastníka, který nebyl zastoupen v řízení, podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu (v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve znění účinném od 6. 10. 2015) v částce 100 Kč za úkon: písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., a 100 Kč za úkon: výzvu k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. (odst. II. výroku). Soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit státu na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle položky 1 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků zák. č. 541/1991 Sb., když žalobkyně je od poplatkové povinnost osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a žalobě bylo vyhověno (§ 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb.) - odst. III. výroku. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).