14 C 191/2017-63 — Okresní soud v Prostějově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhal zaplacení částky 10.272 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s tvrzením, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření dne [datum], Rámcové smlouvy a dne [datum] na ni navazující Úvěrové smlouvy, v souladu s § 2395 a násl. o. z. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 8.000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil a to ani na základě předžalobní výzvy. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud vyrozuměl účastníky řízení o přerušení řízení podle § 140a odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. Výzvou ze dne [datum] soud oznámil žalobci, že došlo k ukončení insolvenčního řízení proti žalovanému usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], ve kterém byl mimo jiné žalovaný, jako dlužník, osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Žalobce v reakci na tuto výzvu podáním ze dne [datum] vzal žalobu v celém rozsahu zpět a požadoval tedy zastavení řízení s tím, že o nákladech řízení nechť je rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebude přiznáno právo na jejich náhradu. Soud s přihlédnutím k procesnímu jednání žalobce, ke kterému došlo před prvním jednání ve věci, postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 věta první o.s.ř. a řízení zastavil (odst. I. výroku). Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť s ohledem na důvody, které vedly ke zpětvzetí žaloby nelze z procesního hlediska určit, kdo zavinil zpětvzetí žaloby, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. II. výroku).