5 C 202/2017-529 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo právní mocí rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], kterým bylo manželství účastníků rozvedeno. Žalobkyně požadovala po žalovaném polovinu tržní ceny prodané nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, po odečtení nákladů na splácení hypotéky, tj. částku 974.550 Kč, podíl na nájemném z prodané nemovitosti – bytového domu, za období, kdy tento byl ve výlučném vlastnictví žalovaného a částku 54.614 Kč z celkové hodnoty movitých věcí, které žalobkyně zanechala v místě bydliště žalovaného. Na jednání soudu dne [datum] prostřednictvím svého advokáta žalobkyně ponížila své nároky ze žaloby a zůstala na požadavku na vyplacení částky cca 250.000 Kč, čímž by zaniklé společné jmění manželů účastníků řízení bylo zcela vypořádáno. Žalovaný ve vyjádření podané k žalobě ze dne [datum] vyslovil s žalobním požadavkem zásadní nesouhlas a tvrdil, že za žalovanou průběžně za trvání manželství zaplatil ze svých výlučných prostředků částku 439.675 Kč. Na vyplacení této částky byla mezi účastníky řízení, za přítomnosti třetí osoby uzavřena písemná dohoda, a proto požadoval po žalobkyni dluh zaplatit. Pokud se týká movitých věcí, tvrdil, že byly které z veliké části pořízeny z příjmů z nájemného. Z těchto důvodů požadoval na úplné vypořádání společného jmění po žalobkyni, úhradu částky 514.004 Kč a plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce podáním ze dne [datum] vzala žalobu v celém rozsahu zpět s tím, že každý z účastníků si ponese náhradu nákladů řízení sám, k čemuž se žalovaný prostřednictvím jeho zástupce písemně připojil. Žalovaný prostřednictvím svého zástupce ustanoveného soudem podáním ze dne [datum] vyslovil s procesním jednáním žalobkyně výslovně souhlas a také nepožadoval náhradu nákladů řízení. Soud přihlédl k procesnímu jednání žalobkyně, učiněnému po více než jednom soudním jednání a se souhlasem žalovaného řízení podle ust. § 96 odst. 1 a 2 věta první, 3 o.s.ř. řízení zastavil (odst. I. výroku). Soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 1 a 2 o.s.ř. a zjistil, že řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby se souhlasem žalovaného, aniž by si navzájem z tohoto právního titulu plnili. Soud také přihlédl ke stanovisku účastníků řízení, že náklady řízení nepožadují, a proto rozhodl o nich tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. II. výroku). Soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení státu podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Pro závěr, který z účastníků řízení je povinen nahradit státu jím placené náklady řízení, je rozhodující procesní výsledek řízení. Stát má právo na náhradu nákladů řízení proti procesně neúspěšnému účastníku řízení pouze v případě, že u tohoto účastníka nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Poměřovat úspěch či neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat v širších souvislostech a brát zřetel na konkrétní okolnosti případu. V tomto konkrétním případě státu vznikly náklady spojené s náhradou odměny a hotových výdajů zástupce žalovaného, který byl žalovanému ustanoven, kdy stát plnil povinnost zajistit žalovanému rovné postavení před soudem. Soud rozhodne o přiznané odměně a hotových výdajích zástupce žalovaného zvláštním usnesením (odst. IV. výroku). Pokud se týká práva státu požadovat náhradu nákladů řízení po žalobkyni, soud vycházel z procesních stanovisek účastníků řízení, jak byly shora uvedeny. Účastníci vstupovali do manželství zatížení dluhy a měli nereálné představy o vypořádání zaniklého společného jmění manželů s ohledem na délku trvání manželství (méně, než 5 let) a minimum majetku získaného ze společných prostředků (žalobkyně neúspěšně podnikala a žalovaný byl důchodce). Lze shrnout, že žalobkyně ani žalovaný se svými vzájemnými požadavky z titulu úplného vypořádání zaniklého společného jmění manželů byli procesně neúspěšní, když došlo k zastavení řízení, aniž by si vzájemně z tohoto titulu něco plnili. Soud z těchto důvodů rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).