6 C 136/2021-66 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 10.094,48 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 798 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.682 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 6.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9 % a s úrokem 29 % ročně z částky 6.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, došlo k posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit dále částku ve výši 4.617 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměny za zpracování a doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2.410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.408 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 2. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Ke dni 30. 7. 2018 činila dlužná jistina částku 6.000 Kč a dlužný poplatek 4.617 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. 2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila. Dne 14. 3. 2022 telefonicky kontaktovala zdejší soud za účelem sdělení, že obdržela předvolání k jednání, avšak tohoto se z osobních důvodů nemůže zúčastnit. Zároveň žalovaná souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne [datum] soud zjistil, že žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 6.000 Kč, přičemž žalovaná částku převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se pak zavázala zaplatit dále částku ve výši celkem 4.617 Kč, sestávající z úroků ve výši 799 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2.410 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.408 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 236 Kč (poslední splátka 233 Kč). 4. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 5. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným zdejšímu soudu dne 24. 1. 2022 (doplněno dne 16. 2. 2022), k němuž byla připojena zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr s tím, že žalobkyně nedisponuje jinými doklady od žalované. 7. V zákaznické kartě žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má základní vzdělání a vyživovací povinnost k jedné osobě. Její příjem je tvořen dávkami ve výši 5.077 Kč měsíčně a ostatními příjmy ve výši 3.500 Kč měsíčně, celkové příjmy tak uvedla ve výši 8.577 Kč. Výdaje pak uvedla v odhadované výši 5.500 Kč měsíčně (bez bližší specifikace). Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny rozhodnutím o přiznání podpory nebo dávky a složenkami za období leden 2018 až březen 2018. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. 8. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet soud považuje za nedostatečný. Z uvedeného je zřejmé, že předchůdce žalobkyně se spokojil jen s neúplnými údaji, kdy nejsou zřejmé zdroje deklarovaných příjmů žalované (o jaké konkrétní dávky se jedná), případně z čeho sestávají ostatní příjmy žalované, jaké jsou výdaje na vyživovanou osobu, jaké jsou pravidelné výdaje žalované na bydlení v nájmu, apod. Přitom se jedná o pravidelné příjmy a výdaje podstatně ovlivňující celkovou platební bilanci domácnosti. Naprosto zjednodušující je rovněž použití údaje o odhadovaných měsíčních výdajích bez bližší specifikace. Nakonec je třeba konstatovat, že žalobkyně v průběhu řízení nepředložila žádné doklady, jimiž měly být žalovanou uváděné skutečnosti doloženy či ověřeny. 9. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.). 10. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení inf