6 C 138/2021-69 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16.362,63 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.113,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 787,43 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 8.500 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení ve výši 9 % a úrokem 29 % ročně z částky 8.500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit dále částku ve výši 8.917 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4.180 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.948 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti, a to v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 9. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Za celou dobu smluvního vztahu žalovaný uhradil pouze jednorázově částku ve výši 1.500 Kč, a to dne 7. 8. 2018. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný převzal dne 10. 2. 2022. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč, přičemž žalovaný částku převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se pak zavázal zaplatit dále částku ve výši celkem 8.917 Kč, sestávající z úroků 1.789 Kč, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4.180 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.948 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 splátkách po 316 Kč (poslední splátka 273 Kč). 5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 22. 12. 2021 a podáním doručeným dne 8. 2. 2022, k němuž byla připojena zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr s tím, že žalobkyně nedisponuje jinými doklady od žalovaného. 8. V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že žije s rodiči, nemá žádné vyživovací povinnosti, je zaměstnaný na DPČ/DPP a jeho příjmy činí 15.000 Kč čistého měsíčně. Ostatní příjmy domácnosti činí 40.000 Kč čistého měsíčně (bez bližší specifikace). Výdaje pak uvedl v odhadované výši 5.500 Kč (taktéž bez bližší specifikace). Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny výplatními páskami (za období květen až červen 2018) a výpisy z bankovního účtu (za období květen až červen 2018). Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. 9. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet soud považuje za nedostatečný, neboť žalobkyně jej s výjimkou jednostranného prohlášení žalovaného ve formě zákaznické karty nedoložila žádnými důkazy. To se týká jak příjmů, kdy ani není zřejmé, z čeho sestávají další příjmy domácnosti ve výši 40.000 Kč, tak i prezentovaných výdajů, kdy použití údaje o odhadovaných měsíčních výdajích je naprosto zjednodušující a bez bližší specifikace. Ani soud tak neměl možnost náležitě ověřit, zda údaje uváděné žalovaným v zákaznické kartě odpovídaly skutečnosti či nikoliv. 10. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.). 11. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil. 12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vé