6 C 76/2022-38 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že žalovaná byla v dále uvedeném období vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], přičemž toto vozidlo nemělo v době od 10. 6. 2020 do 20. 9. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila. 3. Za souhlasu účastníků soud podle § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalované byla výzva k tomuto postupu doručena fikcí do datové schránky dne 3. 7. 2022. Protože se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud předpokládá, že s tímto postupem souhlasí. 4. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná byla v rozhodné době od 10. 6. 2020 do 20. 9. 2020 evidována dle registru jako vlastník/provozovatel nákladního automobilu s hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], což bylo ověřeno zprávou Odboru dopravy Magistrátu města Prostějova. V uvedené době žalovaná neměla k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, když naposledy bylo vozidlo pojištěno u [právnická osoba] (žalovaná v průběhu řízení netvrdila, ani neprokázala nic jiného). Výzvou ze dne 9. 12. 2020 žalobkyně žalovanou z těchto důvodů vyzvala k úhradě příspěvku ve výši 8.858 Kč ve lhůtě do 60 dnů. Následně byla žalované odeslána upomínka ze dne 18. 3. 2021, v níž byly rovněž uplatněny náklady vymáhání 300 Kč. Nakonec byla žalované odeslána předžalobní upomínka ze dne 2. 2. 2022 (odeslána téhož dne). 5. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 téhož zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") společně a nerozdílně povinni zaplatit [žalobkyni] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [žalobkyni] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [žalobkyně] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady [žalobkyně] podle odstavce 4 zaniká, pokud [žalobkyně] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [žalobkyně] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [žalobkyně], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [žalobkyni] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [žalobkyně] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [žalobkyně] u soudu. 6. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a citovanou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná podle obsahu spisu nesplnila svou povinnost a ve výše uvedené době neuzavřela jako vlastník/provozovatel vozidla smlouvu o povinném ručení (tuto skutečnost žalovaná nijak neprokázala) a jsou tak splněny zákonné předpoklady pro uložení povinnosti žalované zaplatit příspěvek nepojištěných za uvedené období. Žalobkyně žalovanou včasnou výzvou, která obsahuje všechny podstatné náležitosti, vyzvala k zaplacení příspěvku. Výše příspěvku je stanovena ve vyhlášce č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (výše denního příspěvku je podle § 2 vyhlášky v daném případě stanovena částkou 86 Kč, což za dobu 103 dní představuje částku 8.858 Kč). Žalobkyni pak dále náleží poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Proto soud žalobě vyhověl a žalované uložil dluh zaplatit. Z důvodu prodlení žalované soud žalobkyni přiznal rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nař. vl. č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.158 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovení § 14b soud aplikoval na výpočet nákladů řízení, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení, přičemž se jedná o prakticky totožná podání, pouze s rozdílnými údaji o výzvách, částkách a lhůtách (a lze je tak považovat za ustálený vzor).