8 C 123/2021-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2021 domáhal vůči žalovanému úhrady dlužné částky ze smlouvy o bankovních produktech a službách a ze smlouvy o poskytování kontokorentního úvěru [název] k tomuto běžnému účtu. Na základě těchto smluv byl právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč a žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1 x v průběhu každých 180 dnů čerpání [úvěru], a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný však porušil své závazky z uzavřených smluv a právní předchůdce žalobce proto dluh ve výši 9.421,01 Kč zesplatnil, převedl na nově otevřený úvěrový účet pod č. [bankovní účet] a požadoval jeho úhradu ke dni 7. 12. 2018. Žalovaný na svůj dluh však ničeho neuhradil. 2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o bankovních produktech a službách ze dne 12. 9. 2017, na základě které se dohodli podle elektronické instrukce změnit, zrušit nebo poskytnout další bankovní služby. Součástí smlouvy byla listina pod názvem Dispozice obsahující konkrétní sjednané parametry jednotlivých produktů služeb. 5. Z listiny pod názvem Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 12. 9. 2017 bylo zjištěno, že banka se zavázala pro klienta vést běžný účet č. [bankovní účet] s výší povoleného limitu 5.000 Kč od 14. 9. 2017. 6. Z dalších listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že právní předchůdce skutečně vedl pro žalovaného běžný účet pod č. [bankovní účet], jak vznikl debetní zůstatek na tomto účtu ve výši 9.421,01 Kč ke dni 3. 8. 2018, když ani přes poučení soudu žalobce nepředložil výpis z tohoto účtu. 7. Z dalších listin předložených žalobcem nebyly zjištěny skutečnosti podstatné pro skutkový závěr. 8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce sice prokázal, že uzavřel s žalovaným smlouvu o běžném účtu spolu se smlouvou o úvěru, který mohl být čerpán z běžného účtu do záporného zůstatku ve výši 5.000 Kč. Žalobce k prokázání svého tvrzení o výši debetního zůstatku na běžném účtu navrhl výpis z úvěrového účtu, který však nepředložil a výši tvrzeného debetního zůstatku na běžném účtu tak neprokázal. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta. 10. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. na situace, když úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.