8 C 43/2021-85 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2021 domáhal vůči žalovanému úhrady jistiny ve výši 37.823,76 Kč, poplatku ve výši 600 Kč, pojistného ve výši 688,85 Kč a úroku, úroku z prodlení na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 25. 6. 2018 s právním předchůdcem žalobce [název] [název] [právnické] [osoby], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], pod názvem [název] [název] 2. Žalobce uvedl, že žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpal do 20. 12. 2019 částku 73.510,04 Kč a pro porušování závazků ze smlouvy věřitel od smlouvy odstoupil. Žalovaný poté přes výzvu na svůj dluh ničeho neuhradil a právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce. Žalobce dále uvedl, že žalovaný na svůj dluh za trvání smlouvy uhradil 52.889 Kč a právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet především na základě informací získaných od žalovaného, uvedených v žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru. Dále žalobce šetřil schopnost žalovaného úvěr splácet i za pomoci komplexního posouzení podle informací interního expertního systému. 3. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 5. [právnická] [osoba] [název] [název] jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu zapsaného v obchodním rejstříku pod [IČO], jednající dále pod názvem [název] [název] a žalovaný uzavřeli prostřednictvím zprostředkovatele úvěru [právnické osoby], [právní forma] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se věřitel zavázat poskytnout revolvingový úvěr, zřídit úvěrový účet a vydat úvěrovou kartu. Žalovaný se zavázal poskytnutý revolvingový úvěr vrátit a zaplatit náklady na revolvingový úvěr sjednanými měsíčními splátkami, podle přehledu podmínek revolvingového úvěru. 6. Podle přehledu podmínek revolvingového úvěru uvedeného ve smlouvě činil úvěrový rámec 45.000 Kč, celková výše měsíční splátky 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč, se splatností k 17. dni v měsíci, bankovním převodem, při dojednané úrokové sazbě 23,76 % a měsíčním poplatku ve výši 69 Kč. Ve smlouvě, která obsahovala rovněž žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, žalovaný uvedl údaje pro rozhodnutí věřitele, zda může být úvěr poskytnut. Žalovaný takto uvedl své identifikační a kontaktní údaje a dále uvedl, že pracuje v soukromém sektoru pro zaměstnavatele od září roku 2013, s měsíčním příjmem 14.000 Kč a ostatními příjmy ve výši 3.000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má náklady na bydlení ve výši 7.900 Kč, finanční závazky ve výši 1.100 Kč. 7. Z dalších listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že by žalovaný uvedl další informace týkající se jeho osobních a majetkových poměrů. Současně nebylo zjištěno, že by právní předchůdce žalobce zjišťoval informace týkající se majetkové a výdělkové situace žalovaného dříve, než mu úvěr poskytnul. 8. Podle přehledu transakcí k úvěrovému účtu [číslo] které bylo přiděleno žalovanému při zavedení jeho údajů do informačního systému věřitele, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr formou nákupu zboží, převodem na svůj bankovní účet či prostřednictvím bankomatu opakovaně v celkové výši 71.216,96 Kč. Z uvedeného seznamu transakcí bylo současně zjištěno, že za období od 2. 7. 2018 do 14. 8. 2020 žalovaný uhradil na svůj dluh 52.889 Kč. 9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2020, uzavřené mezi [název] [název] [právnické] [osoby], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. 10. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 12. 2020 do 23. 12. 2020, když předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě dne 9. 12. 2020. 11. Z ostatních důkazů předložených žalobcem nebyly zjištěny skutečnosti podstatné pro následující závěr o skutkovém stavu. 12. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 20. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 21. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoum