9 C 156/2022-32 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 15. 2. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 810 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 33,12 Kč a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby vznikla žalovanému povinnost přihlásit se jako poplatník televizních poplatků do příslušné evidence. Žalovaný tuto povinnost 1. 2. 2015 splnil a tím mu vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný svým závazkům nedostál, poplatky stanovené zákonem neplatil a žalobci tak dluží za měsíce červen až listopad 2021 částku 810 Kč. Žalovaný byl o zaplacení televizních poplatků upomínán. Na výzvu žalobce nereagoval. 2. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl. Elektronický platební rozkaz byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalobce navrhl, aby soud rozhodl bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k záměru soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu a tam založených listinných důkazů. Byla mu pro to stanovena lhůta 15 dnů a žalovaný byl poučen, že jeho nečinnost bude soud považovat za souhlas s postupem podle § 115a o.s.ř. Lhůta uplynula marně. 4. K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí. (§ 115a o.s.ř.) 5. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Žalobcova skutková tvrzení o přihlášení poplatníka do evidence plátců televizních poplatků byla prokázána potvrzením [právnická] [osoba], žalovaný nezaplatil televizní poplatky stanovené zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích ve výši 135 Kč za červen až listopad 2021, tedy za 6 měsíců. Žalobcem byl 3. 12. 2021 vyzván k úhradě. Z této výzvy bylo prokázáno, že žalovaný byl vyrozuměn o výši dlužných poplatků za červen až listopad 2021, tedy celkem 810 Kč. Ve spise se nenachází žádný doklad o provedené úhradě dlužné částky. 6. Podle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích je předmětem zákona poplatek, poplatník, základ a výše a způsob placení rozhlasových a televizních poplatků. 7. Podle § 3 výše uvedeného zákona je poplatníkem rozhlasového poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač, resp. vlastní televizní přijímač. 8. Podle § 5 výše uvedeného zákona je základem poplatku pro fyzickou osobu vlastnictví a užívání televizního přijímače. 9. Podle § 7 výše uvedeného zákona poplatník platí poplatek provozovateli vysílání ze zákona. Poplatek se platí čtvrtletně a měsíční platba poplatku činí 135 Kč v případě poplatků televizních. 10. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. (§ 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) 11. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. (§ 1970 o. z.) 12. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Žalovaný byl zaevidován jako poplatník televizních poplatků v únoru roku 2015 a z evidence se neodhlásil. V souladu se zákonem bylo jeho povinností platit pravidelně měsíčně poplatky stanoveny zákonem ve výši 135 Kč. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil v měsících červnu až listopadu 2021 a ocitl se tak v prodlení s úhradou 810 Kč, za 6 měsíců po 135 Kč. Žalovaný na výzvy k zaplacení nereagoval a jeho dluh trvá. Protože žalobcovo oprávnění na úhradu poplatků vyplývá ze zákona, žalovaný v rozporu ze zákonem neplnil a je v prodlení, rozhodl soud, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit dlužné televizní poplatky ve výši 135 Kč za každý měsíc a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb ve výši 33,12 Kč. Bylo proto rozhodnut jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. Od výroku I. se odvíjí výrok nákladový. Žalobce na nákladech řízení požadoval částku 1.126 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této věci, kdy předmětem řízení byl spor o zaplacení televizních poplatků, okresní soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky byl vázán nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který mj. vyložil, že„ Pokud totiž agendu televizních poplatků ([právnická osoba]) sama spravuje, pak se racionální smysl zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se o neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru [právnické osoby], nadto lze – podle Ústavního soudu – vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 poskytovat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si [právnická osoba] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama.“ Proto byla-li i v této věci [právnická osoba] coby procesně úspěšná žalující strana zastoupena advokátem, je povinností soudu přihlédnout, resp. respektovat v této s cit. nálezem Ústavního soudu skutkově obdobné věci právní názor Ústavního soudu, což přivodilo ten závěr, že náklady spojené s právním zastoupením žalobkyně nelze v tomto řízení považovat za účelně vynaložený výdaj. Vzhledem k tomu, že žalobcovo zastoupení advokátem nebylo shledáno důvodné, má soud za to, že žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení účastníka, který nebyl zastoupen v řízení, podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu (v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve znění účinném od 6. 10. 2015) v částce 100 Kč za úkon: písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a 100 Kč za úkon: výzvu k plnění dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy částku ve výši 600 Kč. K částce je dále třeba přičíst DPH ve výši 21 %. Náhrada nákladů řízení ve věci úspěšného žalobce tak činí celkem 642 Kč. 14. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., v prodloužené lhůtě.