9 C 158/2022-50 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 9. 6. 2022 se žalobce domáhal vyklizení a předání bytu č [číslo s příslušenstvím], nacházející se ve 4. podlaží domu [adresa], or. [číslo] který stojí na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba s [adresa] (bytový dům) zapsaném na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec], kde správu katastru nemovitostí vykonává Katastrální úřad pro [obec], [stát. instituce], ve lhůtě patnácti dnů. Dle žaloby uzavřela [název] [právnické] [osoby] a žalovaná 1. 12. 2021 nájemní smlouvu. Na základě nájemní smlouvy byl žalované přenecháván do užívání výše uvedený byt s příslušenstvím. Byt se sestává z 2+1 a dalšího zařízení a příslušenství. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 28. 2. 2022 a ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalovaná nemá nárok na prodloužení nájmu ze strany pronajímatele podle § 2285 o.z. Nájemné a zálohové platby na úhradu služeb spojených s nájmem byly stanoveny dle výpočtového listu částkou 2.388 Kč měsíčně, která byla splatná poslední kalendářní den měsíce, za který nájem a zálohy byly určeny, a provedena měla být inkasním střediskem. Od počátku nájemního vztahu měla žalovaná problém řádně a včas platit nájemné a zálohové platby za služby. Žalovaná byla nájemkyní žalobce již před 1. 12. 2021 a již jednou bylo vedeno u [název soudu] pod sp. značkou [spisová značka] řízení o vyklizení. Toto řízení bylo ale zastaveno, neboť účastníci se dohodli na uzavření nové nájemní smlouvy poté, kdy žalovaná předchozí dluh přislíbila zaplatit. Ke dni podání žaloby žalovaná nezaplatila celkem 7.418 Kč, dluží za březen, duben, květen roku 2022 a nedoplatek za služby. Jelikož žalovaná po skončení nájmu byt nevyklidila a nepředala, na výzvu k vyklizení bytu před podáním žaloby nereagovala, přičemž byt měl být vyklizen nejpozději 27. 5. 2022, žalobce požadoval její vyklizení. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že nemá kde bydlet, v domě bydlí 6 let, je podle vlastního názoru bezproblémovou nájemnicí. Do doby, než se dostala do finančních problémů, platila vždy řádně. V důsledku toho, že neměla žádný příjem, neměla ani dávky v hmotné nouzi, ani příspěvek na bydlení, neměla na živobytí, neplatila ani nájem a zálohy na služby. Ke dni soudního jednání žalovaná doplatila veškeré dlužné platby na nájemném a na službách. 3. Soud při nařízeném jednání provedl důkaz nájemní smlouvou, ze které bylo zjištěno, že [územní celek] prostřednictvím [název] [právnické] [osoby] uzavřelo se žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu s příslušenstvím [číslo] ve 4. podlaží domu [adresa] na parc. [číslo] v k.ú. [obec], v ulici [ulice], sestávající z 2+1 s dalším příslušenstvím. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 28. 2. 2022. Součástí ujednání účastníků bylo, že v tomto případě nebude u nájemní smlouvy postupováno dle § 2285 o.z., tedy že nájemce nemá právní nárok na prodloužení nájmu ze strany pronajímatele. Smlouva byla uzavřena 1. 12. 2021. Vlastnictví bytu bylo žalobcem prokázáno výpisem z katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce], [obec], [list vlastnictví]. Z protokolu o převzetí bytu [číslo] v domě [adresa], or. [číslo] v ulici [ulice], [obec], ze dne 3. 10. 2017 bylo prokázáno, že žalovaná byt převzala již při předchozích nájemních vztazích. Z výpočtové listiny bylo prokázáno, že od 1. 12. 2021 byl žalované stanoven poplatek za nájemné 1.590 Kč, vodné, stočné 550 Kč, pronájem inventáře 239 Kč, úklid 60 Kč, společná elektřina 20 Kč, celkem 2.388 Kč. Žalovaná tento výpočtový list převzala. Z vývoje plateb bylo prokázáno, že žalovaná k 31. 5. 2022 dlužila celkem 7.418 Kč. Z výzvy k úhradě pohledávky a z výzvy k vyklizení bytu před žalobou bylo prokázáno, že žalované byla dne 23. 5. 2022 zaslána výzva k vyklizení doplatku nájemného a záloh služeb. Žalované bylo na adresu, o které uvádí, že se na zdržuje opakovaně, doručováno 24. 5., 25. 5., 26. 5. 2022. 4. Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. (§ 2292 o.z.) 5. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že návrh žalobce je zcela důvodný. Žalovaná užívá byt, který je v majetku žalobce bez právního důvodu. Její nájemní vztah skončil 28. 2. 2022. Žalovaná byla vyzvána, aby po skončení nájmu v souladu se zákonem byt vyklidila a neučinila tak, nereagovala na předžalobní výzvu a byt nadále užívá bez jakéhokoliv právního důvodu. Protože nájemní smlouva skončila, žalovaná užívá byt bez právního důvodu, soudu nezbylo, než návrhu vyhovět, nařídit vyklizení žalované z předmětného bytu ve lhůtě zajišťující možnost jiného ubytování, jak uvedeno ve výroku I. 6. Žaloba byla podána důvodně. Soud proto o nákladech řízení rozhodoval v souladu s ust. § 142 o.s.ř. Od výroku I. se odvíjí výrok nákladový. Žalobce byl úspěšný a podle § 142 o.s.ř. má právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, které lze považovat za náklady účelně vynaložené pouze stran uhrazeného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč s ohledem na nález Ústavního soudu. Právo na právní pomoc a náhradu nákladů řízení se zastoupením spojených jsou dvě rozdílné věci. Obě spolu sice souvisí, nikoliv však neoddělitelně. Právo na náhradu nákladů řízení, včetně těch, jež jsou spojeny se zastupováním advokátem, se odvíjí od možnosti nechat se v řízení zastupovat. Dle nálezu Ústavního soudu I ÚS 988/12 péče o majetek a výkon vlastnického práva k němu není ponechána obci (městské části) na volné úvaze jako je tomu i jiných vlastníků. Kvalifikovaná starost o majetek obce je naplnění jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství a charakteru majetku. Ústavní soud vyjádřil názor, že k otázce náhrady nákladů řízení je nutné vůči veřejnoprávním subjektům postupovat v rámci řízení vedených před soudem dle zákona č. 99/63 Sb., tedy občanského soudního řádu nanejvýš obezřetně. Obec má plnění svých pravomocí, jakož i výkonu jiných práv, specializované orgány a odborný aparát. Tuto skutečnost považuje soud za notorietu. Aktuální předmět sporu činí relativní běžnou agentu, k jejímuž obstarávání a vyřizování má mít žalobce dostatečné vybavení. V řízení nebyly řešeny žádné zásadní právní otázky a nevyskytovalo se nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastoupení advokátem. Soud tedy uzavřel, že u Statutárního města lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby bylo schopno kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by muselo využívat právní pomoci advokátů. Proto nejsou náklady na zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými ve smyslu výše uvedeného. (nález Ústavního soudu III. ÚS 2984/09 z 23. 11. 2010 ve spojení s nálezem II. ÚS 2396/09 ze dne 13. 8. 2012. Žalobci byla dále přiznána paušální náhrada za celkem čtyři učiněné úkony k uplatnění svého práva dle vyhl. č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, celkem 1.200 Kč O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žalobci přiznáno celkem 6.200 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.