9 C 171/2022-61 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 14. 1. 2022, se žalobce domáhal zaplacení 9.262,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,75 % ročně od 14. 1. 2022 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby účastníci uzavřeli 10. 10. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem byl úvěr ve výši 35.000 Kč. Pro prodlení žalované došlo k okamžitému zesplatnění dlužné částky 40.356,90 Kč, která představuje toliko smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 40.356,90 Kč od 11. 12. 2018 do 28. 12. 2021 (dle čl. 6 5 smlouvy). O dalších nárocích z této smlouvy bylo již rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 15 C 445/2018-48, ze dne 26. 4. 2019. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. 2. Soud nařídil jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni, žalovaná se přes poučení soudu k jednání nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 o.s.ř. a rozhodl bez přítomnosti žalované a provedl k důkazům žalobcem předložené listiny k prokázání skutkového stavu. 3. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [anonymizováno], označené [číslo] ze dne 10. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná u žalobce poptávala úvěr ve výši 35.000 Kč, úvěr měl být splacen ve 30 měsíčních splátkách po 2.964 Kč vždy k 21. dni v měsíci a účastníky byla sjednána zápůjční úroková sazba 138,22 %. 4. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalované byl schválen úvěr ve výši 35.000 Kč, s povinností žalované vrátit žalobci 88.920 Kč, ve 30 měsíčních splátkách po 2.964 Kč při zápůjční úrokové sazbě 138,22 %. Z dokladu o vyplacení úvěru, který je interním dokladem žalobce, bylo zjištěno, že [právnická osoba] vyplatila dne 25. 10. 2017 na vrub účtu [anonymizováno] [bankovní účet], [variabilní symbol], KS [anonymizováno] částku 35.000 Kč. Část B smlouvy, čl. 1 popisuje proces uzavření smlouvy včetně toho, že žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti klienta. Klient se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky. Čl. 6 obsahuje důsledky prodlení klienta. Dle čl. 6 pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, u které se takto ocitl v prodlení. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Dle čl. 6 má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, 200 Kč. Právo na zaplacení těchto nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle čl. 6 jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2 smlouvy. Dle čl. 6 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 mu v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění vzniká povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení. 5. Oznámením ze dne 25. 6. 2018, byla žalovaná vyrozuměna o okamžitém zesplatnění z důvodu prodlení delšího 65 dnů a vyzvána k úhradě částky 42.453 Kč. 6. Z řízení sp. zn. [spisová značka] vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 11. 12. 2019 se žalobce [právnická osoba], domáhal proti stejné žalované, dlužné částky z této smlouvy o úvěru [číslo] (tj. na základě které je žalováno), ve věci bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem pro zmeškaní ze dne 26. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 42.453 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 10. 12. 2018 do zaplacení, částku ve výši 6.740,12 Kč (jde o smluvní pokutu dle čl. 6 za dobu od 27. 6. 2018 do 10. 12. 2019 z částky 40.356,90 Kč), úrok ve výši 90,02 % p.a. z částky 33.034,47 Kč od 27. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 106.704 Kč. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 12. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 9.262,38 Kč, s tím, že se jedná o smluvní pokutu a za jaké období, a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. 8. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2048, § 2049 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 14. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se musel zabývat otázkou, zda byla mezi stranami sjednána platně smlouva o úvěru, a zda byla tedy mezi stranami platně sjednána i požadovaná smluvní pokuta. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření bylo nutno, s ohledem na postavení žalované, jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu platnou právní úpravou (§ 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). Dle obsahu smlouvy měla žalovaná za