9 C 217/2021-62 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 3. 2021 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 14.660 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.598,36 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7.702,41 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, ze smlouvy o půjčce ve výši 10.000 Kč, [číslo] uzavřené dne 14. 8. 2015 mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce, po předchozím prověření schopnosti žalované úvěr splácet, žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti dne 14. 8. 2015 a žalovaná se zavázala splatit mimo jistiny ve výši 10.000 Kč i částku ve výši 7.400 Kč, sestávající z úroku za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a nákladů za hotovostní režim splátek ve výši 4.000 Kč, a poplatek za doplňkovou službu [název] pojištění ve výši 290 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč s poslední splátkou dne 23. 9. 2016. Žalovaná uhradila poslední splátku dne 4. 6. 2016, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo nejpozději dne 24. 9. 2016 (den po dni splatnosti poslední sjednané splátky) právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč, poplatků ve výši 4.660 Kč, a dle smluvních podmínek byla neuhrazená jistina dále úročena úrokem ve výši 23,72 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalované zaplaceno na dluh ničeho. Žalovaná na dluh zaplatila celkem 3.030 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k plnění předžalobní výzvou. Žalovaná však nereagovala. 2. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě vyhověno. Elektronický platební rozkaz byl usnesením Okresního soudu v Prostějově podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen pro nedoručitelnost. 3. Žalovaná byla vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti na svoji obranu, k čemuž jí byla stanovena lhůta 15 dnů. Lhůta uplynula marně. 4. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, zástupce žalobce byl jednání přítomen. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 14. 8. 2015, mezi žalovanou a společností [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalovaná převzala od zástupce společnosti v hotovosti částku 10.000 Kč, což stvrdila svým podpisem. Podle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli úrok ve výši 1.400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, poplatek za možnost splátek v hotovosti ve výši 4.000 Kč, a poplatek za službu [název] pojištění ve výši 290, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 17.690 Kč, v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla zjištěna aktivní legitimace žalobce. 7. Z Karty zákazníka ze dne 14. 8. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná sdělila společnosti údaje o zaměstnání a údaje o svých příjmech (mzda ve výši 17.000 Kč měsíčně) a výdajích (nájem/inkaso 6.400 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 7.000 Kč, celkem 13.600 Kč), z čehož společnost dovodila použitelný příjem žalované 3.400 Kč. Údaje byly společností ověřeny na základě občanského průkazu, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a výplatní pásky. 8. Z tvrzení žalobce bylo zjištěno, že žalovaná splatil na dluh ze smlouvy [číslo] částku celkem ve výši 3.030 Kč. 9. Žalobce zaslal dne 22. 2. 2021 žalované výzvu k plnění (předžalobní upomínku) se stanovenou lhůtou pro splnění dluhů do 9. 3. 2021. Z obsahu spisu nevyplývá, že žalovaná žalobci něčeho po předžalobní výzvě zaplatila. Žalovaná soudu žádné důkazy nenavrhla. 10. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti mající význam pro rozhodnutí ve věci. 11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smluv o zápůjčkách, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 13. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. platného ve znění ke dni uzavření smlouvy, je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je tedy nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Soud posuzoval, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18), podle kterých byl jako věřitel před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidována, či náhledem do exekučního rejstříku. Žalobce nedoložil, jakým způsobem zkoumal jeho právní předchůdce osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované, např. pracovní smlouvou, platovým výměrem, výplatnicemi, nájemní smlouvou, inkasem apod. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k dostatečnému odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). 18. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijala žalovaná jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z provedených listinných důkazů, podle kterých žalovaná převzala 10.000 Kč a žalobci na jistině uhradila částku 3.030 Kč. Žalovaná byla proto zavázána k povinnosti vrátit žalobci plnění poskytnuté bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení ve výši 6.970 Kč, což je rozdíl mezi přijatou částkou a plněním žalované a úroků z prodlení z částky 6.970 Kč ve výši stanovené § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od data následujícího po dni uplynutí lhůty k plnění uvedené v předžalobní výzvě, to je od 10. 3. 2021 do zaplacení. Z důvodu nepla