9 C 7/2022-50 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 18. 8. 2021 se žalobce domáhal zaplacení 9.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 16. 5. 2016 a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 15. 4. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla společnost žalovanému úvěr ve výši 7.500 Kč, který měl být splacen nejpozději do 15. 5. 2016. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, ale do uvedeného data splatnosti nezaplatil. Žalobce nabyl pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou 3. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalobcem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný registroval zadáním osobních údajů. Žalovaný poté zaškrtnutím příslušných políček ve formulářích s odkazem na smluvní dokumentaci potvrdil svou identitu a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, byla žalovanému po schválení poskytnuta částka spotřebitelského úvěru ve výši 7.500 Kč. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného [bankovní účet], s číslem smlouvy [číslo]. Účastníci si sjednali poplatek ve výši 2.100 Kč se splatností úvěru 15. 5. 2016. Žalovaný nezaplatil ničeho, nereagoval ani na výzvy. Žalobce navrhl, aby soud věc rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. 2. Poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, byl žalovaný vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a také, aby se vyjádřil k záměru soudu postupovat podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodnout bez nařízení jednání. 3. Soud nedospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení, věc nařídil, přičemž účastníky k jednání řádně předvolal. Účastníci se nedostavili, žalobce se řádně omluvil. 4. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a žalobcem doložených listinných důkazů, ze kterých zjistil, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobcem dne 3. 3. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno 13. 4. 2021. Žalobce k žalobě doložil formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru informující o smluvních podmínkách datovaný 15. 4. 2016, listinu označenou smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze které bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu na spotřebitelský úvěr ve výši 7.500 Kč s poplatkem 2.100 Kč, s označením smlouvy [číslo], s trváním úvěru, tedy splatností 30 dnů, do 15. 5. 2016, která měla být konzumována prostřednictvím bankovního účtu č. [bankovní účet]. Z potvrzení o odeslání prostředků společností [právnická osoba] bylo podáváno, že byla odeslána částka 7.500 Kč na úvěr, který měl být hrazen v celkové výši 9.600 Kč, aniž by byl předložen doklad o faktickém poukázání této částky na účet, který by byl jednoznačně identifikován jako účet žalovaného. Žalobce nepředložil žádné důkazy, které by prokazovaly, jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 5. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (§ 2395 o. z.) 6. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. (§ 2396 o. z.) 7. Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. (§ 2397 o. z.) 8. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.) 9. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.) 10. Mají-li být plnění úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. (§ 1802 o. z.) 11. Není-li doba placení úroku ujednána, platí se úroky s jistinou, je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. (§ 1805 o. z.) 12. Úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. (§ 1806 o. z.) 13. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 15. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 7.500 Kč a neuhradil ničeho. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalovaného, příjmy a výdaje jeho domácnosti a vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou. 19. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku. 20. Protože žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce jako věřitel žalovaného žalovanému skutečně částku poskytl, byla žaloba zamítnuta, neboť na straně žalovaného nebylo prokázáno ani bezdůvodné obohacení. 21. Žalobce se přit